Jste to, co jíte, ale víte, proč to jíte? Jde o neodolatelnou chuť, skrývající skutečný přirozený hlad?

A já jsem se domnívala, že autorem je Petr Havlíček 😉
https://www.y­outube.com/wat­ch?v=Itq4Tsk7JGg
Vím, co jím.
Vím, z čeho jídlo připravuji. Jde o úmysl a také o chuť. Návyky už jsou automatické.
To nač mám chuť, si neodpírám.
Současná, moderní vlna „řízený půst“ = jedno jídlo denně, mi nevyhovuje.
Jím 6 – 7× denně. Kapacita „zásobníku“ je malá, tak i menší množství.
Poslední jídlo ve 21 mebo 22 h. Když jdu spát kolem půlnoci.
Trochu kulhám v zelenině (syrové, což je v zimě přirozené) 😉

Ćlověk rád dělá kompromisy, a porušuje disciplínu ve jménu požitku. "Vždyť si to zasloužím. " Změnit zvyklosti se daří až poté, co dostane ránu do zubů ve formě choroby. To je důvod ke změně. Jinak jsme jako veverky v kole, a není nutno mnoho měnit. Každý teoreticky ví, co je zdravé, ale prakticky na to obvykle kašle. Čest výjimkám.

Skutečnost je taková, že „chuť“ NENÍ o jídle.

Chuť na něco k jídlu může signalizovat nedostatek něčeho konkrétního v organizmu, v současné době však spíše signalizuje určité požitkářství, rozežranost, úzce spojené s ustoupení (poddání se) konzumu (Mickey D's atd., „styl“ fast foodů a tak různě a podobně, všeobecně).

Vím co jím a vím, proč to jím, protože nejsem popelnice! 😄

U každého jídla či pochutiny to mohou být jiné důvody. Ono celkově to neni tak úplně pravda.

U Cajthamlové to asi o jídle nebude. Prostě měla menopausu.