Jste schopni se při jídle bavit o pokrmech úplně jiného charakteru než to, co právě jíte, aniž by vám to zkazilo chuť?

Dokáži žít jen přítomností – přítomnými momenty. Cokoli zavádějícího jinam mě rozladí.

Moc ne, chuť mi to kazí. Nejspíš mám velkou představivost. Tedy i představy chutí.
Hlavně mi vadí hovory o zvracení, exktrementech apod. A také podobné záběry třeba v TV při jídle.

Pokládám to za podivné. Jako by se jachtaři bavili o F1. Některé ženštiny mají zkrátka pocit, že kdyby neustále nemluvily, tak jim zareznou panty.

Upravil/a: quentos

A proč ne? Když o něčem mluvím, tak si vybavuji zrakové, sluchové a jiné vjemy, které jsem prožil nebo si představil. Mozku je to jedno. Třeba návštěva nějakého místa a vidět něco na vlastní oči nebo si o tom přečíst zajímavý článek je něco jiného, a právě ten zajímavý článek nás více zaujme, než nějaké koukání a prohlídka. Když někdo řídí, tak se také může bavit s ostatními, pokud to neodvádí jeho pozornost. Takže téma na co myslím a o čem hovořím nezávisí na konkrétní situaci. Jistě někdy pozoruji zvláštní asociaci, že téma o koze, myslím na vůz, že.
Takže ty babky docela chápu. Stejně tak studenti ve zkouškovém období diskutují a parametrech spolužaček a jejích zkušenostech. Takže pokud nejsem nějaký znalec pokrmů na soutěži a nerozhoduji o nejlepším jídle, kdy se musím plně soustředit, mi to zase moc divné nepřipadá. Ale to je můj názor.

Upravil/a: quentos

Nedělá mě problém i při jídle se bavit o čemkoli, aniž by mi to pokazilo chuť

Ano.

Při jídle s někým jen konstatuji, zda mně pokrm chutnal, nebo ne. Pokud bude nějaké příště, vyberu si něco jiného, nebo zopakuji. .

Nebo vzpomenu si na jinou restauraci, kavárnu, cukrárnu, kde jsem jedla něco podobného, třeba v lepším prostředí, chutnější atd.

Ale vadilo by mně, bavit se třeba o pokrmech, které působí nechutně. Zatím jsem nenašla vztah k červům.

Upravil/a: annas