Jsou v podstatě dva typy závislostí?

Ano, dva typy závislostí.. první je fyzická, druhá psychická. Z první se dá dostat lehce. Odložím věc a funguju vesele dál, ale z psychické závislosti se člověk jen tak nedostane. K vysvobození se z ní je často potřeba odborná lékařská pomoc (někdy i opakovaná v případě recidivy).

Rozdíl vidím, ale netuší co tím cceš říct. Zedník je závislý nazednické lžíci, mašinfíra na lokomotivě atd. To ale přece všichni víme.

Varianta prima není závislost z pohledu medicinálního a psychologického (ergo, filosofického). Je to forma potřeby: člověk má potřebu jíst, nebude-li jíst, nebude člověk (a není člověk – není problém 🙂 ). Kytka má potřebu slunečního světla, nebude-li sluneční světlo, nebude fotosynthesis, no a tak vůbec. Když chceš dělat opraváře velkých kloubů, krom theoretických znalostí a praktických dovedností, potřebuješ aseptický operační sál, sterilní instrumentárium, sterilní hadry, asistenta, instrumentáře a anestesiologa. Bez toho třeba takovou totální endoprotesu neuděláš.

Je to ale příklad opravdu ryze theoretický, a do značné míry i naivní, až by se dalo říci utopický. Proč si myslíš, že, svého času, i do tzv. managerských telefonů začali dávat hry? Uvažuj. Až tak jednoduchý a schematický ten svět není, ne až tak.

Závislosti jsou dvě, to už Ti napsal Roman: fysická a psychická. Já to, mírně, rozvedu.

Fysická závislost je vždy dočasná (ovšem žádná jednotka dočasnosti neexistuje, nicméně pomine dříve, než nastane smrt). Projevuje se různě. Třeba když jsem poprvé přestával kouřit, tak jsem několik dní nespal, nesral, potil jsem se, měl jsem bolák v ústech. Použil jsem, na doporučení lékaře, náhradní nikotinovou therapii, která fysické symptomy abstinence zmírnila, nikoli však zcela odstranila.

Psychická závislost má několik druhů, přičemž výčet je pouze demonstrativní, opravdu platí, že co člověk, to originál (arciť se stejnými znaky).

Je to o tom, jak zritualisovaný máš život. Dobře by se to dalo illustrovat, např., na filmu České století, a tuším, že je to v episodě Kulka pro Heydricha, jak tam popisují, exaktně, rutinu Edvarda Beneše: v tolik a tolik vstane, v tolik a tolik snídá, v tolik a tolik donesou noviny, každý den dokola, v neděli mírná změna, ovšem každá neděle je stejná. Stereotypní lidé, co pracují od 17 let, s výjimkou vojny, ve stejné fabryce, pouze na ranní směny, vstávají – přesně – v 4.51 am, v 4.53 am jsou oblečeni, v 4.54 am serou, při tom cigáro, v 5.04 – 5.06 am je dosráno, v 5.07 – 5.12 am se obléká, v 5.13 am zamyká dům a odchází do fabryky, 5.34 am příchod na vrátnici, 5.35 am píchnutí na pípačkách a odchod z vrátnice, v 5.37 am příchod do šatny, v 5.40 am odchod z šatny, 5.41 – 5.51 am vaří Kaffee, 5.53 am příchod na pracoviště, 5.54 am zapíná mašinu, etc. etc. etc., to mají, v tomto, horší. Znám takové lidi a nechceš, aby jim ráno došla cigára a museli si je po cestě koupit, a tak procházeli vrátnicí, namísto v 5.35 am, 5.40 am. Konec světa, celý den s ním nebude k vydržení! Jistě, tohle je příklad extrémní, nicméně pro takového člověka bude poněkud obtížné cokoli z té rutiny změnit. Ono pro ně je obtížný i odchod do pense, ale to by bylo na samostatné thema.

Ale i když jsi maximálně flexibilní, tj. přesný opak, tak nemáš vyhráno.

Dalším faktorem je náchylnost k závislostem. Ta je psychologická a souvisí se spoustou proměnných: nedomazleností, genetickými disposicemi, temepramentem, typem osobnosti, psychickými traumaty v životě & jejich vypořádání, etc. etc. etc. Ale – opět – to by bylo na samostatné thema. 🙂

Pokud něco potřebuji nutně k práci, tak to jsou pracovní pomůcky, ale o závislosti bych tady nemluvil. Učitel není závislý na křídě, tabuli a knihách. Taxikář není závislý na taxíku a lékař není závislý na skalpelu a pod. TAkže otázka nebyla dobře formulována.