Jsem vážně tak k ničemu?? Už mě to tu nebaví.. Proč zrovna já?? Mám rodiče úplně jiné povahy než jsem já..

Už vážně, vážně nevím co mam dělat. Nejradší bych otevřela okno a skočila.. už mi na ničem nezáleží, nic mě tady na tom světě nedrží.. proč zrovna já sem vždycky ta špatná??? Která všem ubližuje, za všechno může ale jí nikdo nic nedělá???? Proč si taky někdo neuvědomí jak mi je??? Jak se cítim??? Všechno dobrý, co sem pro ně udělala jako by se ztratilo… To sem fakt tak zbytečná? Copak za to můžu? Proč se mě snaží akorát všichni předělávat?? Už mam dost toho „chyba je jenom v tobě“, ale vždyt ti nikdo nic nedělá", „za všechno tohle můžeš ty“, „si moc přecitlivělá“.. Ne já nejsem přecitlivělá jen už tu tíhu nedokážu unést… Já vím že jsem nešikovná ale rodiče si myslí že to dělám schválně že jsem k ničem atd. Nikdo mi to neulehčuje jen mě shazuje a říká co dělám špatně.. Co se zaměřit někdy na to co dělám dobře?, a když ne tak pomoct a poradit?? Ano peníze nerostou na stromě, A nebudou tady rodiče věčně.. Ale to si opravdu myslí že mi dělá dobře z nich tahat peníze?, že jsem nikdy žádnou brigádu nehledala?, jenže je mi 14 !! „když něco ne nechápeš tak přijď“ jenže jak říkají buď soběstačná a když jsem už je to opět špatně.. „umíš přemíšlet jen nad tím jak se namalovat a nabarvit si vlasy“ tyto dvě věci jsou JEDINÉ které mi opravdu jdou a baví mě, tak přece jen nejsmem k ničemu a je to špatně..
Prosím nepište mi že si stěžuji.. Protože kdo to nezažil, nic o tom neví..
Doplňuji:
Kelt
Stěhovali jsme se a jelikož byla mamka těhotná a taťka v práci ty těžké věci jsem musela nosit já z druhého patra do auta. Takto to bylo po tři dny a celé dopoledne jsem se s tím dřela!! Nikdo mi nedal najevo že bych alespoň maličko pomohla pořád jsem byla k ničemu a blbá.. Stačilo by mi třeba „dnes jsi mi pomohla, ušetřila jsi mi práci“ nic se nekonalo. Nošení odpadků byla samozdřejmost za kterou jsem opravdu nikdy nic nechtěla.. Tím všichni jsem myslela rodiče za to se omlouvám… Připadám vám tak nemožná..? Samozdřejmě s pubertou počítám a ovládám se a jestli vám přijde normální když ráno vesele pozdravíte AHOJ a odpoví vám matka čau že to skoro není slyšet tak to nevím, nevím.. Někdy mi připadá že v pubertě je spíše matka než já.. Samozdřejmě mám své chvíle to připouštím ale opravdu minimálně a jednou a této věci byla i babička která usoudila že by se mamka měla krotit.. Po narození druhého bráchy mi připadá jako by mě taťka neměl rád.. Nevím no dnes něco říkal něco o zahradě a já řekla že to řekl už jednou a co by se nedělo byla jsem drzá a řekl „abych ti náhodou jednu nesek“ to vážně jsem řekla normálně i mamka usoudila..
Já přesně takovou reakci očekávala že budu špatná já.. Kdo nezažil, nic o tom neví.. Ale beru valš názor a samozdřejmě nechci politovat jen je mi to někdy líto když mám slabou chvilku tak si i zabrečim..