Jsem psychicky zdráv, pokud jsem nikdy netoužil být bohatý a skvělý jako Elon Musk?

„Netoužit být bohatý“ není žádným symptomem nějaké psychické úchylky, nemoci nebo deviace.

Pokud by „netoužit být bohatý“ bylo symptomem nějaké choroby, byli by choří, ku příkladu, všichni Křováci, kteří vůbec neznají pojem „vlastnictví“, nebo Něnci, u kterých je tabu chlubit se, nebo třeba znát přesný počet sobů, či dětí, v rodině. Typický Něnec na otázku stran počtu odpoví, že má „velké stádo“, nebo „velkou rodinu“.

Otázkou, spíše, je, není-li nemocí právě touha po (redundantním) vlastnictví, protože žádný jiný živočišný druh na této planetě, krom homo sapiens sapiens, si nebere více, než jednoduše potřebuje. No, asi až na rod cricetus & phodopus, ovšem křečci a křečíci tak nečiní z vědomého rozmyslu, oni jednoduše nashromáždí, co se dá, a co se vleze, a co zbude, na jaře vyhodí. Co kdyby bylo málo. Jde ale o ethologické chování, u člověka o ethologické chování nejde, jde o chování získané.

Je proto otázkou, není-li touha po redundantním vlastnictví nemocí, arciť neuznanou. A nebo touha po redundantním vlastnictví, které je stavěno nad harmonické interpersonální vztahy, např. partnerské, či v rodině.

Na to stačí jednoduchá odpověď (bez cizích výrazů), Nemá to s psychikou nic společného, je to otázka povahy.

Každý jsme svým způsobem více-méně nějak vyšinutý, zvlášní či psycho-patologický …