Jsem normální?

je mi 35 let a chci se svěřit s problémem, který mám. Pěkně se společensky obleču -šaty silonky lodičky a když se začne stmívat aby mě někdo známý nepoznal, chodím po ulicich a když jde někdo proti mě nebo za mnou vyzuju jednu botu, kterou schovám do tašky a jdu jen v jedné botě. cítím jak mě to dělá dobře , vzrušuje mě to, když mě někdo osloví a začne mě litovat mě, jsou to převážně starší ženy a ptá se se co se mi stalo a já můžu na to odpovídat, vymýšlím si že mi ji někdo vzal když jsem byla u kamarádky na návštěvě nebo v nemocnici. takto chodit „neobutá“ vydržím dlouhé hodiny a už tu potřebu mám i ted v zimě kdy jsem začala takto chodit , kdy si vyzuji jednu kozačku kterou si schovám a i když mě je hrozná zima tak to vydržím . vím že to co dělám je abnormální, možná pro někoho šílený , ale já to potřebuju dělat, těším se na to, až to udělám. teď už každý den , musím jezdit vždy na jiná místa abych vždy byla na jiném místě a nebyla tak nápadná , že to dělám schválně , musí to vypadat jak moje „neštěstí“. manželovi se vymlouvám , že si něco zařizuju, protože jsem tak často na pár hodin pryč od rodiny a to nezmiňuji to že musím si každý den kupovat nové silonky, protože je vždy na chodidle roztrhám. poradí mě někdo co mám dělat nebo si se mnou o tom někdo popovídá? má někdo taky takový problém, úchylku? potřebuji pomoci? nebo se s tím časem vyrovnám?