Je v této situaci rozumné pokračovat ve studiu na VŠ?

Hezký den,

obracím se na vás s otázkou, se kterou se na okolí obrátit nemůžu, protože by hned věděli, koho se můj dotaz týká a to nejde. Není to vtip, život prostě někdy píše scénáře, jaké nevymyslíte. Mám kamarádku, nádhernou, úspěšnou holku, která se uchytila v jedné německy mluvící zemi. Střídavě žije tam a u nás. O chlapy absolutně nouzi nemá, ale chodit s někým nechtěla, protože se věnuje své práci, nemá čas na osobní život a je tak trochu workholička. Spíš vlastně dost, než trochu. A spát s někým bez lásky nechce. Začala studovat další vysokou školu. Tam se jí stalo něco, s čím absolutně nepočítala. Jeden z jejích pedagogů se stal její osudovou láskou a ona asi pro něj (nemám tento termín ráda, zavání mi červenou knihovonou, ale tady se to jinak popsat nedá). No dlouho se tomu bránili, ale pak se stalo něco, co se stát nemělo a oba si řekli, že v tom pokračovat nemůžou. Takže trpí oba jako psi. Promluví spolu, napíšou si, ale dává jim to zabrat. Už se o samotě nescházejí. Dnes jsme byly domluvené, že půjdeme na nákupy a pak někam na oběd, napsala mi, že je nemocná a omlouvá se. Tak jsem ji zašla navštívit, jestli něco nepotřebuje a ona mi otevřela s očima rudýma jako králík, v pyžamu a tlustých ponožkách. Ne, nemocná není, jenom totálně ubrečená po včerejším setkání se svým milým na půdě fakulty. Ještě jsem ji tak nikdy neviděla. Řekla mi, že už to nezvládá a že se na školu vykašle. A to přitom pro ni přijetí a studium samotné tolik znamenalo!!! A ještě na konkrétní univerzitě. Já nevím, co by bylo lepší. Aby vydržela nebo studium jen přerušila anebo fakt s ním sekla. Nestačím se divit, co láska může udělat se sebevědomou, inteligentní holkou, která pro slovo nejde daleko a nenechá si nic líbit. Muselo ji to hodně vzít, takže možná by fakt té školy měla nechat? Před chvílí jsem se od ní vrátila a pořád nad tím přemýšlím.