Je úchylka a perverze to samé?

Samozřejmě, že to není to samé.

Úchylka je odchylka od normálu, což v medicíně znamená od fysiologického stavu. V psychologii, a ve filosofii obecně, to znamená odchylku od normy. Norma se určuje rozličně, někdy opravdu normováním, nicméně, v psychologii to znamená normu od definice, která je považována za fysiologickou.

Úchylka není, sama o sobě, ani positivní, ani negativní, úchylka pouze znamená, že se ta osobnost, v něčem, odchyluje od obvyklého stavu. Ano, většinou je to nějak negativní, ale to samo o sobě neznamená psychickou poruchu, či úchylku, může jít, třeba, o tzv. vyhraněnou osobnost; pro posouzení pathologie úchylky je relevantní, jestli ta úchylka škodí danému jedinci, nebo jeho okolí, společnosti.

Perverse znamená zvrácenost, zvrhlost. Je ještě více subjektivní, než úchylka, protože jde o zvrácenost, či zvrhlost, od většinové představy. Takže, například, z pohledu katholické morální theologie je sebeukájení perverse, z pohledu islámu rovněž. Jak tu, nedávno, pregnantně poznamenal Disraeli, z pohledu antických Římanů nebylo perversí, když šedesátiletý muž tělesně obcoval s čtrnáctiletým klukem.

Proto, samotná perverse není nemocí, úchylkou, není to nic, pokud to neškodí danému jedinci, někomu jinému, nebo společnosti.

Parafilie je úchylka sexuální preference, ovšem, abychom mohli úchylku od sexuální orientace označit za parafilii, musí být už takového stupně, že půjde minimálně o poruchu osobnosti.

Ku příkladu, pokud někoho přitahují ženy v latexu, jde o úchylku sexuální preference, nicméně nejde o parafilii potud, pokud nemá problémy, například s erekcí, pokud na sobě ta žena ten latex nemá. Byl by „šťastnější“, kdyby měla, ale naučí se žít i s tím, že nemá, protože, například, jí to ošklivě páchne, nebo je jí to nepříjemné nosit (proč, je dokonale nepodstatné). Ve chvíli, kdy s tím problém má, například se nedokáže vzrušit, tak už hovoříme o fetišistické parafilii.

Úchylné jsou tvé zájmy.