Je tu z vás někdo dělník, který svoji práci vykonává rád a do práce se těší?

Já ano. Kouzlo rutinní práce chápu, jako asi všichni autisti. Ale ona dnes je rutinních prací většina. A nejen dělnických. Akorát se v kanclu musíte stýkat s lidma, což mi nevyhovuje.

V práci se těším na kolegy, jelikož jsme velmi dobrá parta a oni mě mezi sebe přijaly docela na pohodu.
Ale pokud to vezmu bez těch kolegů, tak bych tam asi už před půl rokem dal výpověď dohodou.

Ne

Tvá představa „dělníka“ je poněkud zúžená.

Dělnická professe nerovná se, automaticky, „jednotvárnou rutinní práci“. Chefkuchař dělá „jednotvárnou rutinní práci“? Asi ne, pokud to teda je opravdu chief de cuisine, ne vypitá vařítka, černý & bílý, v zaplivaném pajzlu. Nebo ve školní jídelně, která je sice supermoderní, ale vaří se tam podle „normovačky“, jako za krále klacka.

Nebo číšník. Taky je to dělník a rozhodně rutinu příliš nezažívá. Teda, zase, pokud to není nálevna, u které poznáš, že tam inspektoři od Michelinu nechodí příliš často podle množství cedulí s piktogramem & nápisem „Zákaz močení!“ venku. To jako semele i hluchého, slepého a blbého, poslouchat ty kydy 12 hodin denně několik let pořád dokola.

To samé je v jakémkoli obchodě. A je dokonale nepodstatné, jestli je to galanterie, drogerie, supermarket, hypermarket. Můžeš si najít job, kde budeš dělat práci rutinně, jednotvárně, „čistá hlava“, pořád dokola. Reálný status praesens je takový, že najdeš, protože lidí, co jsou schopní a ochotní dělat, je málo. Ale nemusíš.

Samozřejmě, pokud si najdeš práci v „montovně“, „na píchačku“ (kdysi jsem měl noční můru o píchačce, od té doby to nemůžu ani vidět!), no tak to rutina bude, a – opět – je dokonale nepodstatné, jestli to bude montovna v automotive industry, šicí dílna, kde za směnu sešiješ 550 stejných švů stejného druhu košile, nebo kovodílna, kde tě postaví / posadí k vrtačce, na níž je seřízený svěrák s přípravkem, ty do toho vrazíš Hebel, dotáhneš svěrák (pozor!, opravdu náročná část: nesmíš to nedotáhnout, nebo přetáhnout: nedotáhnout = letecké dny, přetáhnout = zkurwený Hebel, jsou na něm vidět zuby!, ale tím „těžká a náročná“ část práce začíná a končí), sjedeš vrtákem po doraz, pustíš páku, povolíš svěrák, vytáhneš vyvrtaný Hebel, ofoukneš svěrák, vrazíš nový Hebel, a tak pořád dokola. Co XX vyvrtaných Hebelů změříš, jestli sedí rozměry, když ne, zmáčkneš červené tlačítko, nahlásíš to vedoucímu směny a čekáš na seřizovače.

Když ale nebudeš Los Dillinos, budeš mít nějaký tah na bránu, bude tě to bavit, tak v kovodílně můžeš, jednou, dělat toho seřizovače, a v tu chvíli je „jednotvárné rutinní práci“ konec. V šicí dílně taky potřebují seřizovače, nebo někoho šikovného, pečlivého, na kontrolu a dodělávky.

Dneska jsem byl v galanterii, kupoval jsem nitě (kupuju džínové, nebo vyšívací klubko, protože nitěmi na strojové šití se ručně šít nedá, trhá se to), no a tak jsme se bavili, co nového: dvě báby, co šily babkovské zástěry, natáhly brka, skrze chorobu. Jim už bylo hrubě přes sedmdesát, no a tak jedno s druhým, že. Buď jak buď, babkovské zástěry nejsou. Tak já jsem si, na terminálu, našel obrázek, jak to vypadá a říkám: to můžu bábám našít! Báby dodají staré zástěry v rozličných velikostech, já jich rozpárám a udělám si podle toho střih. Prý střih existuje, no tak o práci méně. Jak jsem to tak zkouknul: tři kusy hadry, čtyři švy, olemování, 2× kapsa, 5 – 6 knoflíků + stejné množství knoflíkových dírek, tak jsem to spočítal: látka Kč 150.00, knoflíky Kč 30.00, niť Kč 10.00 (nitě na ruční šití jsou nepoměrně dražší a je jich větší spotřeba – větší odpad, a já navíc šiju dvojitou nití, knoflík, navíc, šiju pevnou nití z plastové škatulky, a ta je extra drahá, na druhou stranu ten knoflík nikdy neupadne, urveš ho leda tak s hadrou), lemovka (i na kapsy) 1.5 m x Kč 6.00 = Kč 9.00, 5 hodin práce 5 x Kč 300.00 = Kč 1,500.00. 1,500 + 150 + 30 + 10 + 9 = Kč 1,699.00. Plus marže galantérie, báby by měly zástěru za Kč 2,000.00, zhruba.

No, a až potom jsem se ptal, kolik báby za tu zástěru platily: Kč 290.00. Jsem nechápal, jak to ty dvě důchodkyně, za ty peníze, vůbec šily, arciť strojně, protože kdyby to šily lidově demokratické báby na lidově demokratickém čínském venkově, tak ok, ale u nás? Neuvěřitelné.

Rutinní práce je sviňstvo, ale pokud máme mít ten životní standard, který máme, tak je nezbytná. Lidé prostě individuální práci nezaplatí.