Je trestný čin, pokud dlužník dluží peníze a úmyslně je nechce vrátit věřiteli?

Málo informací. Podstatou podvodu je úmysl nesplácet půjčku již od počátku jejího zřizování. Posuzují se okolnosti, dlužník splatí 1–2 splátky, dojdou peníze, nejedná se o TČ, ale o občanskopráv­ní spor.

Pak je taky úvěrový podvod, kdy dlužník uvede předem nesprávné údaje – o zaměstnání, příjmech, na základě kterých půjčku získá.

Ve světle zjištěných skutečností je tedy potřeba pátrat – odborným jazykem – prověřovat, co vedlo dlužníka k neplacení, proč neplní. Zkrátka podvod se musí jasně prokázat, jako úmyslné a záměrné neplnění již od počátku smluvního vztahu a to je sakra obtížné. Proto je toto nejjednodušší řešit v rámci občanskoprávní­ho soudu.

Dost bylo mých slov a nyní co píše literatura:

Odebere-li tedy např. obviněný zboží, za které následně nezaplatí, nelze pouze ze samotného nezaplacení dovozovat jeho úmysl již k okamžiku uzavření kupní smlouvy. Zamýšlí-li v rozhodnou dobu řádně zaplatit, a tento postoj změní až následně, o podvod se nejedná (nepřipojí-li se další specifické okolnosti).

Na druhou stranu, pokud v době uzavření kupní smlouvy obviněný neměl reálnou představu o tom, zda vůbec a kdy zaplatí dodavateli za zboží kupní cenu, pak jeho jednání ve vztahu k této okolnosti lze považovat za lhostejné, přičemž se jedná o takový typ lhostejnosti, který je výrazem jeho kladného vztahu k tomu, že způsobí škodu na cizím majetku, což zakládá nepřímý úmysl.

Upravil/a: Mravenec

Jasně:

• pokud dlužník peníze má, ale vrátit je nechce, trestný čin to není, protože to sanuje soudní výkon rozhodnutí, nebo exekuce (subsidiarita trestní represe),
• pokud si dlužník nesežene zaměstnání, i když pracovat může, a k vůli tomu nemá na splacení, theoreticky může jít o přečin krácení věřitele, v praxi bys mu musel prokázat, alespoň, nepřímý úmysl, že by jinak pracovat chtěl, ale že do práce nenastoupil v úmyslu poškodit věřitele. My, totiž, nemáme pracovní povinnost, takže v praxi se obávám, že nedojde ani k zahájení trestního stíhání,
• jestliže se dlužník chová marnotratně, a v příčině toho nesplácí své závazky, tak k vymožení plnění je soudní výkon rozhodnutí, nebo exekuce: pak zůstane dlužníkovi z výplaty tzv. nezabavitelná částka, a s tou si může nakládat marnotratně podle libosti (subsidiarita trestní represe).

V zásadě mají odpovědnost jak věřitel, tak dlužník. U nás není tohle ještě nastaveno rozumným a proporcionálním způsobem, ale každý by se měl starat o svůj majetek s péčí dobrého hospodáře, a pokud někdo půjčí, aniž by si např. vůbec ověřil, jestli má z čeho plnit, tak je to jeho právo, ovšem nikoli právo, které by měl stát vymáhat, například.

Dlužník je povinen plnit, řádně a včas, to je bez debat. Na druhé straně, pokud někdo půjčí pologramotnému idiotovi, nebo se v tom životě něco stane, a on není s to plnit, nebo sice je s to plnit, ale v menší míře, než bylo ujednáno, ideálně by si to měli vyřešit mezi sebou, a ten věřitel by měl prostě počkat: risiko podnikání.

Samozřejmě, pokud někdo má na plnění a prostě dobrovolně neplní (proč je dokonale nepodstatné), tak nastupuje výkon rozhodnutí. Od toho ten výkon rozhodnutí je, že. Ale mělo by to být ultima ratio, téměř poslední možnost, před trestní represí, ne institut k obohacování a zneužívání.

Až když dlužník např. zatajuje příjmy, schovává majetek, nebo něco podobného, tak je to věcí (i) trestního práva, protože tím, minimálně v nepřímém úmyslu, krátí věřitele.

Abys mohl dlužníka stíhat pro podvod, musel bys prokázat, že od začátku smluvního vztahu do něj vstoupil s úmyslem, že nebude plnit. A to je velmi obtížné, většinou prakticky nemožné, tedy, leda by se dlužník přiznal.

Píšu to pořád: právo je malicherné.

Upravil/a: Filip84

Práva, to jsou jedna velká lež. Všichni se jich dožadují, ale vše je trošku jiné, nakonec se občas stane, že ten, co něco provedl, je nakonec poškozeným. Existuje jen jeden způsob, jak ho přinutit vše vrátit zpět a sám už se nikdy nedopustí toho, že by nechtěl dlužené peníze vrátit. Musí se mu prostě držka rozbít, s takovým šmejdem nesmí se srát.

Myslím, že v takovém případě ano. Nese to jasné znaky podvodu, pokud nechce platit i když má z čeho.

Od 10 000 Kč už je to trestný čin/krádež.
Bez písemné smlouvy, podpisů (svědek), termínů se může i těžko a draze vymáhat.
http://www.ak­masopust.cz/zvy­seni-hranice-vyse-skody-pro-trestni-stihani