Je tisk hlídacím psem demokracie?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Pochybuji o tom, o isladské revoluci tady nikdo z médií ani nepípl. Plno věcí zaobalují, mlží a nenazývají pravými slovy. V případě voleb prosazují jen některé kandidáty, na některé tahají minulost ao některých se nedočte jeden ani slovo.
Doplňuji:
Pokud bude tisk v soukromých rukou, tak je to dobře, na druhou stranu zase nebudou objektivní.

Upravil/a: anonym

Koho chlieb ješ, toho pieseň spievaj… alebo si otvorte učebnicu dejepisu – stredovek, kde nájdete pasáž – kráľovstvo vyznáva vieru svojho kráľa.
1 – To isté je aj s tlačou.
Tlač a iné médiá sú strážny pes a hlásnou trúbou… svojho majiteľa. „Komu sa to nepáči, nech si hľadá prácu inde“ známy slogan zamestnávateľa.
2 – na druhú otázku jednoduchá odpoveď: v Českej republike.

To těžko. Všicni známe rčení „Lže, jako když tiskne.“ Tisk jsou kecy, a jak každý ví, kecy nemaj' cenu.

Hlídacím ne, spíš dobře vycvičeným. Panáčkuje, aportuje, na povel ztichne nebo štěká podle toho, jak pán píská…

Řela bych, že není tisk hlídacím psem demokracie.
Média jako taková bývala hlídacím psem bývalého totalitního režimu protože fungovala cenzura a přístup k jiným, než oficiálním a ÚV schváleným informacím byl značně omezen.
A ten kdo si „jiné“ informace nějakým způsobem obstaral, býval patřičně potrestán, třeba i odnětím svobody. Rušičky některých rozhlasových stanic, rušení signálu zahraničních TV v příhraničních oblastech, zabavování tiskovin na hraničních přechodech atd. jsou metody dodnes některým dospělým známé.
Dnes je přístup k informacím takřka neomezen, závisí především na technickém, jazykovém vybavení zájemce a jeho mentálních schopnostech jak informace zpracuje. Vlastní názor si na danou problematiku může utvořit každý sám když využije několik různých (i zahraničních) zdrojů.
Všeobecně se vliv médií poněkud přeceňuje, v různých časových obdobích
a v různých politických systémech skutečně objektivní informace nikdy nebyly.

Doplňuji:
Znám lidi, kteří jsou celý den zapnuti na nějakém zpravodajském kanálu a když mají na nějakou dobu nucenou přestávku, jsou z toho celý diví. Mají prostě pocit, že musí o všem vědět a snad dokonce, že mají vliv i na světové události.
Naopak znám lidi, kteří se úplně odstřihli od těchto „kanálů“ a prosperují také.
Tvrdí, že na špatné zprávy je dost času a ty hodně špatné se k nim nějak dostanou vždycky. A ty dobré události si tvoří sami.
Já jsem v médiích pracovala poměrně mnoho let. Za totalitního režimu v těch odborných, za demokracie v jiných. Prošla jsem soukromými rozhlasy, celostátními společenskými týdeníky, soukromými TV atd. a až na několik zapálených kolegů (většinou z politických rubrik) kteří si hráli na „zuřivé reportéry“, nikdo se nepovažoval za hlídacího psa ničeho.
Žurnalistika v tom ryzím slova smyslu je životní styl, který do vyššího věku v plném nasazení dovede zvládat málokdo ( bývalí kolegové Pepa Klíma, Jaromír Štětina a jiní jsou čestné vyjímky).
Já si zvolila kompromis, tedy opuštění tohoto zvláštního světa, život v ústraní a opět publikování v odborných médiích. Při dnešních možnostech lze žít např.uprostřed lesa a při tom neztratit kontakt s vnějším světem.
Zprávy si přečtu, poslechnu, shlédnu, ale větší problém je pro mě rychlý růst trávy a velký výskyt slimáků. Když mě zastihne nějaká neblahá novina z naší politické scény, kouknu se z okna na západ slunce a všechno je hned tak nějak malicherné. A kdyby to nestačilo, tak v místní putyce je dost místních rozumbradů, kteří mi všechno náležitě vysvětlí. Místní farmáři jsou totiž velcí odborníc mj. i na problematiku EU, současnou politickou situaci a hokejový nároďák… 🙂
https://fbcdn-sphotos-a-a.akamaihd.net/hpho­tos-ak-frc1/428035_4­70645143011714_618155770­_n.jpg

Upravil/a: anonym