Je takové chování normální nebo nemožné? Je to trestný čin? Jaký?

Věk je zde nejdůležitější, jo. § 25 – věk, TZ. Pokud by jim nebylo 15 bude se jednat o čin jinak trestný, lidskou řečí nemohou být trestáni. Dále je potřeba znát hodnotu zničených věcí. Do vězení opravdu nepůjde někdo za vytažený doutník namočený do bahna. Přes den není noční klid, takže hudba je OK, jen jsou nevychovaná hovada. Zvonek – klukovina.

Kde není žalobce, není soudce.

Takže buď po vesnicku – promluvit s rodiči a profackovat fakany.

Nebo po pražsku – zavolat obecní policii, PČR. – Ti zmíněné skutky individuálně prošetří. Máme málo informací pro relevantní kvalifikace skutkových podstat.

Upravil/a: Mravenec

Normální, z lat. normalis, v sociologii znamená anomii a contrario, tj. jako stav společnosti, ve kterém platí společenské usance a normy. Není mi známa žádná společnost, ve které by nebyla nějaká, typová, diarchie mezi legalitou a legitimitou, v negativním slova smyslu.

V každém případě, normalita ve vztahu ku společnosti, jako k celku, a priori předpokládá pravdu konsensuální, to jest, předpokládá, že se většina společnosti shodne na usancích a normách chování; právní řád by měl stát na legitimitě 85% občanů.

Tedy: ano, je to normální, protože je normální, že nějaké procento osob je abnormálních.

Možnost, v tomto kontextu definujeme jako okolnosti, či podmínky, za kterých se něco může uskutečnit. S ohledem na tu skutečnost, že delinkventní jedinec si, jestliže je dostatečně trpělivý, všímavý a vnímavý ke svému okolí, najde vždy podmínky, za kterých může své delinkventní jednání vykonat, eo ipso, ano, je to možné, tedy, a contrario, není to nemožné.

Asi 150× jsem tu psal, že předmětem trestního práva hmotného i processního je skutek. Tzv. skutkovou větu nelze z tvého popisu poněkud zkonstruovat, protože z ní nelze vyvodit margo skutku prima facie. To, že laik považuje konání čince za osm samostatných skutků a priori neznamená, že nejde o skutek jeden, et a contrario, to, že laik považuje margo skutku za jeden skutek neznamená, že intra leges nepůjde o osm samostatných skutků. Z popisu nelze potvrdit, nebo vyloučit jednočinný souběh, tj. subsumpci skutkové podstaty pod několik kogentních dikcí trestního ustanovení.

Skutek může být subsumovatelný zároveň pod dikci ustanovení trestního zákoníku, to jest, může být subsumovatelný zároveň pod skutkovou podstatu přečinu či zločinu, a zároveň pod skutkovou podstatu správního deliktu.

Někdy to znamená, že skutek bude projednáván jako přečin / zločin trestním soudem, a ta část skutku, která je subsumovatelná pod skutkovou podstatu správního deliktu, se, případně, projedná před správním orgánem až v případě, že bude činec obžaloby zproštěn, poněvadž skutek popsaný v obžalobě není trestným činem, jindy, že správní delikt bude odložen, poněvadž sankce, která by byla uložena ve správním trestání je bez významu k sankci, kterou lze právem očekávat v trestním řízení.

„Dělat blbé věci“, samo o sobě, rozhodně není trestné, ba dokonce to, často, není ani protiprávní. Kdyby tomu tak bylo, tak sedí 98% národa.

„Zničili na … hřišti … hračky“ znamená co: poškodili je, učinili je neupotřebitelnými, nebo co? Ať už je poškodili, či učinili neupotřebitelnými, musela by se objektivisovat výše škody tak, jak to vyžaduje trestní zákoník, to jest, náklady na uvedení věcí do stavu původního, a není-li to objektivně možné, jejich náhrada za věci shodné, nebo věci s obdobnými vlastnostmi.

Vzít šroubovák a vyšroubovat lavičky je schválnost, ta je samostatně přestupkem proti občanskému soužití, škoda obnáší to, že někdo nasadí prkna zpátky a přišroubuje, případně na spojovací materiál (desítky korun), tedy zejména za práci.

Naplácat zeminu na pozemní komunikaci může být přestupkem, ale stejně tak přečinem, jakož i zločinem, veřejného ohrožení, záleží, zda-li došlo k ohrožení více osob na životě, či jim hrozila těžká újma na těle (nejméně sedmi), nebo by musela hrozit škoda velkého rozsahu (nad Kč 10,000,000.00); záleželo by, jestli k ohrožení zájmu chráněného příslušnou dikcí trestního ustanovení došlo najednou, nebo postupně, a v jakém časovém úseku.

„Nahlas puštěný reprák přes celou vesnici“, jestliže to není v noci, může být maximálně přestupkem proti autorskému zákonu, jestliže je to v noci, přestupkem rušení nočního klidu. „Dělat kravál“ ve dne není zakázáno, jestliže to nepřekročí poměry obvyklé v daném místě, jestli ano, jde o věc pořadu práva občanského, o tzv. narušování sousedských vztahů.

Házet lidem hlínu do okna je schválnost, a jestliže z toho nepovstane škoda, jde o přestupek, jestli škoda povstane, záleží na její výši.

„Zvoní ze srandy … na baráky“ je schválnost, tedy, opět, přestupek.

Skutek, byl-li by zkonstruovatelný jako jeden celek, by mohl být subsumovatelný pod skutkovou podstatu výtržnictví. Theoreticky.

Prakticky záleží na tom, co se podaří prokázat, že se vůbec stalo. Až se podaří prokázat, co se vůbec stalo, bude nutno prokazovat, kdo to spáchal. Posuzovat to nebude právník, který se trestnímu právu věnuje 300 let, ale stržm. Guma Pendrek, který právu, často, moc nerozumí, takže je vysoce pravděpodobné, že bude oznamovat každou jednotlivou věc zvlášť správnímu orgánu.

Rozhodovat o tom nebude soudce Ooka, ale bába po přechodu, jejíž jedinou kvalifikací pro rozhodování o přestupcích je, že už to dělá dlouho.

Tady by, samozřejmě, dozajista pomohlo, kdyby, třeba, při odmontovávání laviček upadli, poblíž by byl „Vasil s Igorem“, ti by to viděli, pomohli jim vstát, při tom, jak jsou ti fakani nešikovní, tak by několikrát, ale přiměřeně, upadli zadkem na tu lavičku, kdy by z toho na zadku měli jelita, no a při tom by jim došlo, jak krajně nevhodné bylo obtěžovat lavičku, a „Vasil s Igorem“ by je pak naložili do kufru svého Mercedesu třídy E, aby se, náhodou, po cestě domů ještě více nepoškodili, vzali je na vyhlídkovou jízdu do Milovic, a tam jim, v opuštěných kasárnách, „vlídně“ vyložili zásady ľudodemogratického spulunažívania. Pak by je, už za tmy, naložili opět zpátky do kufru Mercedesu třídy E a vyložili před jejich domem.

To by, samozřejmě, pomohlo více, než trestání nezletilých pořadem práva, jsou-li, tedy, vůbec pořadem práva trestatelní skrze věk.