Je svět počítačová simulace?

Každý, kdo viděl kultovní snímky ze série Matrix sourozenců Wachovských z přelomu tisíciletí, bude už asi vždy vnímat realitu jinak než dřív.

Pokud přijmeme představu, že vědomí může být přinejmenším v principu simulované, je odtud už jen krůček k myšlence, že lze nasimulovat cosi jako vnímající lidskou bytost a vlastně celou společnost takovýchto vnímajících bytostí, které budou všechny existovat takříkajíc in silico nebo přinejmenším v jakémsi složitém umělém stroji či systému. A to je přesně to, čeho podle mnoha vědců a techniků i samo lidstvo možná během pokud ne desetiletí, tedy přinejhorším století dosáhne (pokud to dovolí Mooreův zákon). Vzniká tak samozřejmá otázka, jak si můžeme být jisti, že i my sami nejsme produktem takovéto simulace. Jak můžeme zjistit, zda jsme skuteční, nebo zda nejsme pouhými jedničkami a nulami v superpočítači nějaké supercivilizace?

Stručná odpověď zní, že nemůžeme – přinejmenším ne při zběžném pohledu. Počítačový svět přesahuje virtuální svět, jenž simuluje. Pokud bychom my i svět, který vnímáme, byli výtvorem nějakého složitého stroje zpracovávajícího ohromné objemy informací, nedokázali bychom tomuto transcendentnímu systému, jenž nás simuluje, porozumět o nic víc, než si počítačový program dokáže uvědomit počítač, na němž běží. Software a hardware náleží do různých vesmírů nebo přinejmenším do odlišných konceptuálních úrovní. Proto „necítíme“ své mozky – nejsme si jich vědomi – i když „uvnitř nich žijeme“. Stejně tak by naše vědomí mohlo žít v čistě simulovaném mozku existujícím uvnitř nějakého hypersuperpočítače.

I když si nemůžeme být jisti, zda je svět kolem nás skutečný či falešný, můžeme přinejmenším přemýšlet o pravděpodob­nostech těchto možností. Jaká je šance, že vesmír je podvrh? Klíčové je, že falešné vesmíry jsou nesrovnatelně levnější než vesmíry skutečné. Chcete-li vytvořit falešný vesmír, musíte jen zpracovávat bity informací, a i když to bude stát trochu energie (počítače se zahřívají), půjde o mnohem méně energie, než je zapotřebí k výrobě 10 na 50 tun hmoty. Aby nás všechny okolní svět přesvědčil, že je opravdový, není navíc nutné vyrábět celý vesmír. V každodenním životě zůstává většina vesmíru nepozorována, takže ji lze odložit: postačí Země a její nejbližší okolí. Falešný vesmír také nemusí být miliardy let starý: simulace by mohla začít v jakémkoli okamžiku a záznamů a paměti by se to nijak nedotklo. Simulace také nemusí být přesná do všech podrobností. Dokud bychom si nevšimli, že se kulisy nějak viklají, nebyli bychom si vědomi, že žijeme v něčem podobném jako v Matrixu. Za těchto okolností je jasné, že by jediná supercivilizace obývající nějaký skutečný vesmír mohla s poměrně nízkými náklady nasimulovat téměř nekonečně mnoho falešných vesmírů. Poměr falešných ke skutečným vesmírů bude jinými slovy asi ohromný. Jestliže tedy daná vnímající bytost nedokáže rozlišit simulaci od reality, bude naprostá většina takovýchto bytostí pravděpodobně žít v simulacích. Z toho plyne, že vy i já jsme možná opravdu simulovanými bytostmi, které žijí v Matrixu.

Není, a Matrix to taky není.

Neni

Nejpravděpodobněji svět vznikl velkým třeskem a živočichové se vyvíjeli evolucí.

Nelze to potvrdit ani vyvrazit.

Vše je iluze, co vypadá reálně, není zde čas ani prostor, je zde jenom nekonečné množství okruhů, co se zapínají a vypínají.

Vše je snem.

Není, ale existuje mnoho lidí, kteří zkouší jiné lidi eliminovat jedním kliknutím.

Podle Stopařova průvodce Galaxií je celá Země jeden velký počítač pro hledání odpovědi na otázku života, vesmíru a vůbec.

To je jeden z mnoha teoretických konceptů a hypotéz o povaze našeho univerza zvaný „simulační hypotéza“. Někteří vědci, jako je například fyzik Nick Bostrom, spekulují, že je možné, že žijeme v počítačově simulované realitě. Tato myšlenka také rezonuje s některými filozofy a teoretiky v oblasti technologie.

Nicméně neexistuje žádný konkrétní důkaz, který by podporoval tuto teorii, a mnoho jiných vědců ji odmítá jako vědeckou spekulaci. Někteří lidé také kritizují tuto myšlenku za to, že nemůže být ani potvrzena, ani vyvrácena, což je jeden z hlavních principů vědecké metody.

Pokud se tato teorie ukáže jako pravdivá, pak by to mohl být důkaz, že svět je vytvořen z 1 a 0. Ale znovu, to vše je zatím jen spekulací a hypotézou. Ve skutečnosti svět, jak ho známe, je založen na kvantové fyzice, kde místo binárních 0 a 1 existují nespočetné stavy mezi nimi.