Odpoveď byla označena jako užitečná

Myslím že to neni u všech stejné. Někdo nemá problém se svědomím. Vyrovná se s ním velice rychle. Já osobně patřím spíše k těm uvedeným v citátu. Trvá to léta než vzpomínka vyprchne. I když nemívám žádné velké výčitky svědomí, tak i ty drobné dokáží ležet v mysli léta.
1, Zase zřejmě platí pouze pro někoho. Někteří když zjistí, že se skutečně nikdo nedívá, dokáží své svědomí vůbec nezatěžovat.
2. Určitě, nikdo nevytahuje na veřejnost rád své prohřešky.
3. Myslím že pravdivé a jistá spojitost i tam může být. Od zatížené mysli mohou začít bujet i nemoci.
4. Úsměvné, ale i na několik takových bych sdi vzpomněl.

Myslím si, že existují lidé, kteří rádi zapomínají a nepřipouštějí si svou vinu (to já ne, to ti druzí). Potom jsou takoví, kteří si vinu vnitřně připustí, ale navenek nehnou ani brvou (ještě bych si zbytečně uškodil). No a pak jsou ti nejstatečnější, kteří svou vinu uznají a taky veřejně přiznají. Jejich svědomí se tím sice nestane čistým, ale aspoň se zachovají čestně.

Svědomí? Nesmysl. Člověka je třeba posuzovat TEĎ. Nemá cenu posuzovat člověka za skutky, kterých se dopustil před pěti minutami. Přece během pěti minut mohl přijít na jejich dopady a třeba se z nich netěšit.. ;)

Rada by som napísala, čo to o svedomí, ale zabudla som, čo som to chcela o svedomí písať ☹
…ozaj a kde máme to onô, to svedomie? Ako tak sledujem médiá, tam ho nenachádzam, na poli nerastie, z oblakov nepadá,… čo to len môže byť, ako to voláte „svedomie“?

Dodatok:
marci1, citát „Svědomí hlupáků je vždy čisté“ je paradox myslenia.

Upravil/a: led

Svědomí hlupáků je vždy čisté.
Alexander Roda Roda