Je škodlivé jíst jen chleba?

Přímo škodlivé to zřejmě nebude. Tělo však nebude dostávat žádné stopvé prvky, které nejsou v chlebu. Dlouhodobě by to mohlo vést k zdravotním problémům.

Spíš než škodlivé nebo dokonce nebezpečné, tak bych to označil za nedostatečné. 😄

Ja se ridim tim, ze cim zdravejsi jidlo je, tim mene mi chutna. A bodejt by se podle toho clovek neridil, na neco do toho hrobu musim (buh vi, jak dlouho tady zrovna ja jeste budu). Ale kdyz uz si chci fakt doprat, tak si uvarim veprove plecko s bramburkami a to si vzdycky posmaknu. Tak procpak by sis chtel davat jen chleba? Vis, ze tak prijdes o spoustu zivin a nevim, kolik ti je, ale pro mlade to dobre neni! Mladi se potrebuji najist a mit vsechny nutrienty v tele, jinak se nebudou vyvijet spravne.

Ano, je. Hrozí Ti kurděje, budeš trpět i nedostatkem soli.

Víš, ono čerpat historické znalosti ze školního dějepisu, hospodských kydů, nebo historického bulváru typu 100+1, je na draka. Historie je věda faktografická, tedy vycházet můžeš pouze z faktických zdrojů – kronik, notulí, matrik, Grundbuchů, zákonů, předpisů, nařízení etc. etc.

Až do 1. ledna 1770, kdy začal platit hrdelní řád Jejího Královského Apoštolského Veličenstva Marie Terezie – Constitutio Criminalis Theresiana ( http://eod.vkol­.cz/iii32047/i­ii32047.pdf ), neexistoval žádný jednotný právní předpis o tom, jak zacházet s vězni. Trestní právo se řídilo zvykovým právem, a to, o jaké zvykové právo šlo, si určovalo každé královské město samo, a stejně tak každé panství. Třeba u nás (alloidní panství Rožnovské) platil Codex Iuris Lubschicensis (Kodex Hlubčického práva, nebo také Hlubčické městské právo, či Kodeks Głubczyckiego Prawa, zde – https://glubczy­ce.pl/203/codex-iuris-lubschicensis.html ), který řešil takové nuance, jako, že za lesní pych má být činec pověšen za hrdlo, a to zašitý v kůži zvířete, které upytlačil, a její paroží má být pověšeno nad jeho hlavou na šibenici. O tom, jak má být zacházeno s čincem od zarestování do popravy, německé obecné právo vůbec nehovoří.

Constitutio Criminalis Theresiana, krom toho, že jde o první trestní zákoník a řád soudu trestního, který bere – alespoň z části – v potaz Beccarionovy principy, tak je prvním hrdelním řádem, který platil pro celé Rakousko, tj. i pro Království České, Markrabství Moravské a Vévodství Horního a Dolního Slezska.

Constitutio Criminalis Theresiana, v ustanovení svého Art. 52 §. 9. (na str.181 cit.do­kumentu) praví: „Tegkage fe Wychowánj, má geden každý Zgifftěnec, geftli fám febe žiwiti nemuže, alefpoň denně 4. Kregcary mjti, též w oném Přjběhu, kdyby při naftálé Drahotě s njmi wygiti nemohl, gemu tolik, co k Zachowánj Žiwota, a Sýli potřebné geft, dáwáno býti; byľliby ale od Stawu, aneb Syc lepffyho Powolánj, přitom pak nezámožný, tehdy pozůstáwá w fluffné Ozwolnofti Práwa, gak wychowán býti má.“ (v Jungmannovské mluvnici: Tejkaje se vychování, má každý jeden zjištěnec, jestli sám sebe živiti nemůže, alespoň denně 4. krejcary míti, též v oném příběhu, kdyby při nastálé drahotě s nimi vyjíti nemohl, jemu tolik, co k zachování života a síly potřebné jest, dáváno býti; byl-li by ale od stavu, aneb sic lepšího povolání, přitom pak nezámožný, tehdy pozůstává v slušné ozvolnosti práva, jak vychován býti má.)

Lapeného čince neměl nikdo potřebu mordovat hlady, naopak, byla potřeba, aby přestál útrpné právo a mohl být popraven podle práva, pokud útrpné právo nepřestál, považovalo se to za nedopatření, z kterého se zodpovídala městská rada, nebo lenní pán, Radě nad Appellacemi (Mistr ostrého meče byl vyvinen, skrze „vejtah z práva“). A ano, řešilo se to, proč čince tak hrubě mordovali, že to nepřežil. Konec konců, po šesti letech, v roce 1776 královna útrpné právo zrušuje.

Ještě, než přejdu k tr.zákoníku Jeho Císařského a Královského Apoštolského Veličenstva Josefa II., stručně se zmíním o nehrdelních přečinech: podléhaly vrchnostenskému / městském právu. Máme různé kroniky městských rad, kroniku Rožumberků, a vcelku podrobné notule hrabat ze Zierotinů z Velkých Losin a Vízmberku.

Běžné delikty, jako např. sňatek bez povolení, ale i např. znásilnění („jsem pásla krávy, Přemek přišel, lísal se ku mně, já jsem nechtěla, a pak na mně vykonal skutek“) se řešily až neuvěřitelně banálně a pragmaticky: vejprask holí (muži), či metlou (ženy) do jednotek desítek ran, nebo pár hodin na pranýři, a/nebo tejden až dva šatlavy (tam si je živila rodina). Nebo, v Losinách, pokutami ve formě dřeva – Zierotinové měli problém dřevem z robotní povinnosti zámky vytopit. Až tak jednoduší a pragmatičtí byli naši předkové.

Josefinský tr.zákoník, jednak, zavádí absolutně doktrínu nullum crimen, nulla poena sine praevie lege poenali, potom zrušuje absolutní trest (který byl do té doby, de facto, jediným hlavním trestem) a nahrazuje ho vězením. Až do tzv. Josefinské soudní reformy, která přecházela jeho vydání (vydán v roce 1787) v roce 1783, sloužilo vězení pouze k uvazbení, nikoli k trestu. Odsouzení měli nárok na teplou stravu 3× týdně – v úterý, ve čtvrtek, a v neděli, v ostatní dny dostávali pouze 1.5 vídeňské lb chleba (1 vídeňská /dolnorakouská/ lb = 0.56006 kg). To se však netýkalo vězňů odsouzených k doživotí (které nahrazovalo absolutní trest), ti dostávali pouze chléb v dávce 1.5 vídeňské lb denně, která mohla být snížena až na 1 vídeňskou lb denně. Na teplou stravu měli nárok pouze v případě, že tak rozhodl lékař. Avšak už v roce 1786 byla doživotně odsouzeným, jako prevence kurdějí, dávána pravidelně dávka kysaného zelí, a také soli k vodě.

Jeho Císařské a Královské Apoštolské Veličenstvo Leopold II. zlepšil stravu všech vězňů dekrety z let 1790 – 1792. Dostávali, denně, 1 žejdlík (1 žejdlík – 0.000358 m3) vydatné polévky, a k tomu ještě 3× týdně další teplé jídlo. Odsouzení na doživotí dostávali pouze vařené luštěniny, ostatní měli nárok 3× týdně na 1/2 vídeňské lb vařeného masa s příkrmem. Dávka chleba se snížila v masové dny na 1 vídeňské lb na den, v ostatní dny zůstala zachována – 1.5 vídeňské lb na den.

Další vývoj stravování odsouzených najdeš tady: https://www.vscr­.cz/media/orga­nizacni-jednotky/generalni-reditelstvi/in­formacni-servis/ceske-vezenstvi/2008/cv03-2008.pdf

Jak vidno, „o chlebu a vodě“ byli činci drženi pouze od josefinské soudní reformy v roce 1783 do roku 1786, tj. necelé tři roky. Ano, až do roku 1950 bylo možné uložit buďto jako kázeňský trest, nebo zostření trestu soudem, činci „temnou komůrku s tvrdým ložem a půst“, což znamenalo denní dávku chleba a vodu, ale ten trest nikdy netrval dlouho.

Upravil/a: Filip84