Je příznačné, že 10minutová chvilka poezie 1× týdně byla nahrazena několika každodenními i hodinovými pořady o vaření?

Jasně, že to je příznačné. I když, pro co? Pro koho? Pro běžného občana ČR asi jo.
Jídlo skoro všichni lidi raději než poezii.
Kdo chce, ten si poezii najde. A kdo se chce přiučit o něčem, co by rád, tak nemusí dlouho hledat nebo čekat.

Pořady o vaření k nám přišly ze Západu, kde lidé žijí na fastfoodech, a neumějí vařit. Používat koření už vůbec ne: vrcholem je pepř a sůl. Proto se to teď učí i z televize. My jsme ale byli vždycky v úplně jiné situaci- jedli jsme teplé obědy i v práci a vařilo se ze základních surovin.

Pořady o vaření a také možná i reklamou. Kdysi se říkalo, že trocha poezie nikoho nezabije.

Ono zmizelo z trhu i víno Poesie, takže nám zbylo už jenom to vaření.

Kolik lidí si čte poezii, a kolik lidí konzumuje jídlo?

Nedokáži posoudit na kolik příznačné, je to trend dnešní doby. U některých těch pořadů o vaření se dokonce dá dost obtížně odhadnout, zda mohou někomu pomoci. Zřejmě spoustu diváků sleduje podobné voloviny, tak se to vysílá.

Tak faktem je, že mi nějak nechybí pořad „Nedělní chvilka poezie“, nesnášel jsem ho. Možná to bylo tím, že nezřídka v něm byla „proletářská poezie“ a tu jsem již od časů povinného drcení „Antoníne, topiči elektrárenský, do kotle přilož!“ zkrátka NEMUSEL.

Navíc – člověk zpravidla musí tak nějak DORŮST do stadia, kdy je schopen věc patřičně ocenit. Ať již jde o dobrou poezii nebo symfonii či cokoliv jiného. Na rozdíl od zmíněného ale žrát umíme všichni jaksi instinktivně a dá se říci, že tomuto tématu rozumí víceméně každý. Pokud k tomu připočítám i zjevný úpadek školství („maturity pro blbečky“ aj.) a orientaci systému na „výrobu blbců“, tak LZE souhlasit, že je to pro systém signifikantní. :)