je pravda, že žena nedokáže brát žádného muže jaký zrovna je, ale bez chlapa žít nedokáže?

Nikdy jsem to neslyšel. Spouista jich dokázalo, že to neni pravda a žijí bez chlapa.

Jo, to byl jeden hloupej vtip. Ono to ale platí přece i obráceně. Kór v pozdějším věku, když už člověk zpohodlní, se ženské nechce tahat do svého bytu či domu nějakého chlapa a vařit, péct, uklízet po něm a prát mu ponožky a žehlit trika a košile. Chce jen jeho náruč, do které by se mohla občas stulit s pocitem, že má dobrého přítele, který když bude chtít, tak jí s něčím někdy i pomůže. Naopak, já mám opačnou zkušenost s dvěmi posledními muži, že mě nedokázali brát jaká jsem a žít jen pro mě, raději pokračovali každodenními hrátkami na počítači se ženami, co už dříve znali (třeba jen z PC či jen po sms), jak byli dříve zvyklí a nepřestali ani když jsem jim vklouzla do života, takže bylo bai bai, protože jsem to nedokázala překousnout......

Říká se, že ženich doufá, že se jeho vyvolená nezmění vůbec. A nevěsta věří, že ženicha zcela změní. 🙂
Něco na tom bude, ale myslím, že oba by měli partnerovi ponechat volnost a svobodu a nechat ho „žít“ – ne ho stále měnit, vychovávat, případně pak opouštět proto, že se změnila/nezměnil.

Je to blbost-těch co žijí singl je zhruba stejně,jak mužů tak žen.Já svého muže beru takový jaký je.Nebyl by to už on,kdyby neměl nějaké ty zápory.Imponuje mi v těch základních,které jsem si vysnila a ty záporné jsou tak malicherné,že mi jsou lhostejné v tom smyslu,že kvůli nim dusno dělat nemíním.Proto­že,kdybych to dělala,tak to už bych ho chtěla ovládat a to už s láskou nemá co dělat,to bych ho chtěla vlastnit.Znám dost žen,které berou muže takové jací jsou a taky znám kamarády svého muže,kteří berou své ženy takové jaké jsou.Domnívám se,že k tomu se člověk dopracuje zkušenostmi,na jejich základech postaví priority vztahu a když má štěstí a najde takového partnera,nemusí se snažit nic na něm měnit.