Je potřeba umět k bubnování noty?

musíš udržet rytmus

nelzte do toho mlátit jak hluchej do vrat, zvláš´t když hraješ v kapele.

Umí déšť noty? A bubnuje.
Doplňuji:
Sori. V jakém hudebním žánru myslíš? V autorském režimu, to je případ všech pop metalo rock dark trash apod., se nevyžadují znalosti čtení z not. Kapela která spolu tvoří nové věci, se skládá z partnerů ve smyslu hudby. Kapelník / kytarysta nenařizuje žádnému z nich, ani bubenici, aby tloukla tak a tak. Jen připomíná určité pasáže, kdy se má ztišit, změnit styl přechodů, vždy ale zůstávají ruce na každém hudebníku. Vedoucí kapely, bývá to zpěvák, textař a kytarista v jednom slyší. Upozorní bubeníka, tedy při zkoušce, že toto je ono, totos zahrála tak jak to chci. A v té chvíli je parta spolutvůrčí osobností, která se skládá z osobitých nápadů. Odmítající frázovité přehrané 1,2,3,4, 1,2,3,4, ,1,2,3,4, 1,2,3,4, přechod a zas dokola. Takové kapely mají úspěch. Zápis not je možný a vhodný, ale ne nutný, jen tehdy, když je repertoár rozrostlý, že si opravdu mnozí nevzpomenou při názvu písničky, jak se začíná. Pak si děláme zápisky ale ne noty, stačí 4/4, Emi, Dmi, G, F. Druhá kytara si může spolu s klávesistou zapsat zvuky a efekty.
Jiný případ je orchestru. Všichni hudebníci po ‚práci‘ cvičí a učí se zapsanou partituru. U bubeníka na tympány v opeře, když mu vylítnou paličky z ruky, to nikdo nepozná. V kapse má další. Ale u bubeníků, kteří hrají klasickou hudbu, nebo starší evergreeny a je nad nimi damoklův spolek, zaměstnavatel, divadlo, ti musí klapat přesně podle kapelníka. Protože ten je přísný, moc přísný. Ale když je dobrý, tak je lidský. A dobře se s ním pracuje. A takový je Martin Glaser.

Upravil/a: ptáč

Existují noty na buben. A potřebuješ sledovat rytmus. Bubeník udává rytmus. Noty potřebuješ.

Záleží na úrovni šamana.

Samozřejmě.