Je normální když mě baví být spíš sám?

Je to naprosto normální. Sto lidí = sto povah. Někdo má rád samotu celý život, někdo jenom přechodně a jiný by se ze samoty dokázal zbláznit. Když potřebuji nabít a uklidnit dušičku, taky jsem nejraději sama. To si pak zalezu tam, kde se cítím nejlíp, nezvedám telefon a pokud někdo nezvoní přímo u dveří, tak si užívám klidu a pohody. Když najdete člověka, který Vás nějak osloví, tak možná zjistíte, že až tak velký samotář nejste. Nudit se s někým jenom proto, aby člověk nebyl sám, to je dost ubohá motivace.

Já jsem též samotář, a přijde mi to normální.

V určitém období jedince je to naprosto normální, nic se neděje.
Časem ale nejspíše zjistíš, že situace se změnila. Najdeš např. člověka s podobnými zájmy, nebo v těch známých lidech (člověku) zase cosi jiného a zajímavého ap.
No a v manželství jde zase o značnou dávku trpělivosti, tolerance, úcty aj., což časem možná v sobě taky objevíš 😉
Vlastní zkušenost

To je normálka, vůbec to neřeš.

Možná proto hledáš odpovědi tady na netu…:)

Já to mám podobně a normální snad jsem.Je to takové oproštění od shonu a neustálého řešení něčeho.Myslím,že je to potřebné,abychm mohli fungovat dál.