Je nebo bylo by možné přepsat staré knihy do současného jazyka?

Vždyť se, tak běžně děje.
Příkladem je i Bible.
https://www.bi­bleshop.cz/bi­ble-preklad-21-stoleti-ilumina-b0044
Literatura se přibližuje jazyků mladé generace. Ona však , často, ani nečte.....
Mne, některé knihy, „v novém kabátě“, vůbec netěší 😉

Upravil/a: da ny

Běžně se tak děje a ANO, dochází při tom k různým omylům či zkreslením. Typickou odstrašující ukázkou je špatný překlad (a následný výklad) o „likvidaci čarodějnic“.

Ve skutečnosti byly zavrhovány TRAVIČKY (což je dost logické), nikoliv „čarodějnice“. Nicméně ve středověku tento chybný překlad (z řečtiny myslím) vedl k inkvizici a masovému pronásledování „nějak odlišných“ žen (porodní báby, kořenářky, léčitelky) a jejich upalování na hranicích. Složité téma a smutná kapitola historie.

Někdy se toho využívá i DNES (či nedávné minulosti). I něco tak významově zásadního, jako byla „nepřesnost“ v překladu (úmyslná!) z angličtiny do japonštiny ohledně kapitulačních podmínek Japonska na konci 2. sv. války (u tak závažného dokumentu je „prostý omyl“ vyloučen) vedlo k PŘIJETÍ kapitulace japonskou vládou. Každopádně tehdy situace NEBYLA ani zdaleka tak jednoznačná, jak se to předestírá dnes (2 atomovky = automatická kapitlace Japonska).
Nebýt této „nepřesnosti“, tak japonský kabinet (militaristické křídlo) by NIKDY kapituilaci nepřijal a to BEZ OHLEDU na snahy a vůli císaře. I tak to nakonec dopadlo „jen tak tak o fous“, kdy došlo dokonce k pokusu o převrat (o tom se také moc nemluví).

Takže LZE, ale musíš počítat právě s tím, na co narážíš (nepřesnosti, omyly). Na druhou stranu si těžko lze DNES představit čtení Komenského v původním jazyce. Ono stačí přečíst nějaké texty z relativně nedávné doby národního obrození (pokud vůbec dokážeš rozluštit znaky psaného písma), natož ještě o několik století starší text Jendy Amose (který mimochodem psal/publikoval i latinsky). 🙂

Dobře, tak já to vysvětlím na češtině.

Vysoká, střední (humanistická nebo barokní) čeština se 1. píše frakturou, 2. má latinskou, eo ipso složitější, větnou syntaxi, 3. cizí slova netransliteruje, nepřizpůsobuje je tomu, aby jim rozuměla každá Mařka Dojička z JZD družby Horní Řiť (no: renezance vs renaissance, kýč vs kitsch, etc. etc.) a zapisuje je latinkou, 4. má jednodušší pravidla pro měkké i a tvrdé y: po c, s a z se vždy psalo tvrdé ypsilon, jinak, v podstatě, nebylo pravidlo: neexistovala vyjmenovaná slova a Grammatica linguae Bohemicae se dala přeložit jako Grammatyka Czefká i, ku příkladu, Grammatika gazyku czefkého. V tomto případě se slovo grammatyka zapsalo frakturou a, ano, byla zde výjimka: arciť se písmeno g používalo k zápisu dnešního j (a dnešní j značilo dlouhý í), u slov přejatých se toto pravidlo dodržovat nepatřilo. A nebo mohl písař zapsat Grammatica Czefká; nicméně v té případnosti zapsal (vytiskl) latinský slovo grammatica latinkou.

Střední čeština psala jednoduché v jako dvojitý w, jednoduchý v se používalo pouze na začátku slova, kde znamenalo u. Spřežky ou se psaly jako au, a až na výjimky se nenahrazovaly ú, takže auwoz, aukol, autěžek, auczynek, aunor, autrný (wegtaz), ale také panfkau, Wlafffkau, etc. etc. Pro lepší pochopení si můžeš dopomoci tzv. nářečím valašským: spřežka au se začala od 40. let 19. století psát obvykle jako ou, no a přepsáno to máme panskou, Vlašskou, no a je to to samý, jako panskú, Vlašskú, arciť to tak nemůžeš vyslovit, anžto by ti nikdo nerozuměl.

S písmenem s je to složitější. Písmeno „S“ se používalo na začátku a na konci slova. Takže spaufoba (spůsoba), no a když se zapsalo, ku příkladu, slovo farnoft, tak každý čtenář věděl, že to je farnost, poněvadž já to píšu písmenem f, nemaje vhodný písmeno ve fontu: to f, kterým se psalo písmeno s, nebylo přeškrtnutý.

Písmeno Š se zapisovalo výhradně jako dvojitý SS, takže ssegdr(šejdr), sslacha, paffyge(pašije). no a nebo ssyfflat (šišlat). 👌😅

Tak, a to máme češtinu, to jest jazyk, kterému by měli rodilí mluvčí poněkud rozumět, a to jazyk, který nemá ani dva sta roků!

Tak o čem se chceš bavit? U cizích jazyků je to prakticky nemožné: Korea se, korejsky, dá říci jako 조선, 고려, 대한, 조선은. Každý to slovo má svůj smysl, Korejec ho použije v jiný souvislosti, a do češtiny je to, prakticky nepřeložitelný. Nebo, bohatě, postačí Tschechisch versus Boehmisch, že? 😃

Takže potom křupan, co neumí ani svůj rodný jazyk, si přečte Bybel, který má dva tisíce roků minimálně, původně byl psaný hebrejsky, aramejsky a řecky, v newspeaku a připadá si, jak kdyby sežral celou modrost světa! Přitom ví úplný prd. 😂😂😂

Přepis starých knih do současného jazyka je možný a často také prováděný proces. Často jsou knihy přepisovány do moderních jazyků, aby byly srozumitelné současnému čtenáři. Příkladem je Bible, která je často překládána do moderních jazyků a dialektů.

Nicméně, jak jste zmínil(a), při překladu mohou nastat určité ztráty. Tyto ztráty mohou být v oblasti kulturního kontextu, jazykových nuančit a stylistických a poetických prvků originálního textu. Některé staré jazyky měly slova a koncepty, které nemají přesné ekvivalenty v moderních jazycích, takže překlady mohou být nepřesné.

Například, při překladu staročeských textů do moderní češtiny může být velmi těžké zachovat rytmus, rým, aliteraci a další stylistické prvky originálního textu. Navíc, některé koncepty a slovní významy se mohou změnit v průběhu času, takže překladatel musí být pečlivý a opatrný, aby adekvátně zobrazil význam originálního textu.

K navrácení na vaši otázku, určitě je možné přepisovat staré knihy do současného jazyka, ale je důležité pochopit, že tento proces může vést ke ztrátě některých důležitých aspektů originálního textu. Nejlepší přístup je často kombinací překladu a komentáře, který čtenáři poskytne kontext a vysvětlení, které mu pomůže pochopit originální text tak, jak byl zamýšlen.