Je možné, že píseň, o níž se mi zdá, jsem už někdy ve skutečnosti slyšela?

Ano, je to možné-

Ano a uchovala se někde v podvědomí.

Někdo věří, že po smrti půjde někam. Někdo věří, že se po smrti převtělí do něčeho / někoho. Někdo věří, že po smrti není nic. V každém případě, jedno, druhé, třetí nebo něco jiného, je jenom víra – víme o tom trojctihodné prd.

Někdo věří, že déjà vu je věcí reinkarnace. Někdo, že je věcí dědičného hříchu. Tady ale něco víme, arciť to něco není mnoho. Víme, že je vysoce pravděpodobné, že za déjà vu je genetická dědičnost. Je to stejné, jako když dali myš do bludiště, a ona putovala za Wurstem nějaký čas. Její potomek byl rychlejší a jeho potomek ještě rychlejší. Je prakticky prokázáno, že jsou jedinci, za jejichž fóbie může dědičnost. Pokud, třeba, několik set let nazpět vypálili jejich vesnici a ten prapředek, od kterého ta dědičná informace je, byl jediný přeživší a celé to divadlo hrůzy sledoval někde z úkrytu, tak to může způsobit, že se někdo nyní narodí a bude se bát, panicky, ohně. Nebude k tomu žádný jiný racionální stimul. Nikdy se nepopálil, nikdy neviděl nic hrozného s ohněm, a přece se bojí. Nebojí se jeho rodiče, ani jejich rodiče, dokonce ani jeho děti – jenom on. No, ano, genetika takto funguje.

Ačkoli to nemůžeme konstatovat s jistotou, není to ještě natolik prokázáno, abychom o tom mohli říci, že je to materiální objektivní pravda, je opravdu možné, že, např., dojdeš do nějakého starého baráku, třeba na hrad, či zámek a „znáš“ to tam. Ta vzpomínka je neurčitá, může být příjemná, nepříjemná nebo neutrální, ale „znáš“ to tam, „něco“ ti to říká. Stejné je to s hudbou, nebo tvářemi lidí.

Ale pozor, i ty tváře lidí, nebo hudba, mohou být Tvou fantasií, lidská paměť a kognitivní funkce nemají margo, jenom většina lidí je prostě líná tu hlavu, vůbec, používat nad rámec, který je nutný.

Exaktní odpověď nečekej. 🙂

Taky neexistence minulých životů dosud nebyla spolehlivě prokázána, na to nezapomínat 🤷‍♂️

Ano, je to pravděpodobné.