Nebo si to odporuje? Bylo by to znakem nekonzistentní a rozporuplné mysli?
Snad nejistota, zmatenost, období poznávání s přehodnocováním (postojů) a tím pádem stav v přechodu nebo nějaký vzácný jev, kdy člověk zastává dvě rozdílná stanoviska (nebo oběma chce věřit), kde si musí uvědomovat, že jedno z nich musí být nepravdivé?
Zajímavá 0 před 257 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Ano, pokud se ty názory netýkají jedné věci. Jiný názor mohu mít na ekonomiku Číny a úplně jiný na porodnost v Peru.
0 Nominace Nahlásit |
Mozne to je. Mnoho Cechu napr. neveri v Boha, ale veri ve sveho andela strazneho.
0 Nominace Nahlásit |
V podobném stavu bychom se nacházet vlastně měli a to vždy v tzv. „přechodu“, ať už poněkud biologickém, tak taky jaksi mentálním (duchovním, rozumovém).
Tedy než si „vybereme“, nebo, než nás „vrhne“ před hotovou věc/postoj (třeba právě ten biologický, než nás vrhne 💁♂️😃💁♂️).
V praxi, ve veřejném/společenském prostoru mrkni třeba na M. Zemana anebo P. Fialu a seznáš, že vcelku docela jednoduše možné tohle JE.
0 Nominace Nahlásit |
Samozřejmě je to nejen možné, ale dokonce žádoucí. Řekněme, že je to jediným klíčem, kterým se dobereme k tzv univerzální pravdě. Ta, na rozdíl od osobní pravdy každého z nás, nepodléhá ničemu a její existence je věčná.
Uveďme příklad: jedna skupina vědců tvrdila, že světlo se skládá z částic, druhá vědecká skupina tvrdila, že světlo se skládá z vln. Platnost jedné teorie apriory vylučovala platnost druhé (buď je tráva zelená, nebo je průsvitná). Nakonec se ukázalo, že platí obě tvrzení, takže obě skupiny mají pravdu. Fór je v tom, že pravda je ukryta v paradoxu (že platí A i B). Z takových premis můžeme učinit jednoduchý výrok: Pravda je tam, kde vzniká paradox.
Upravil/a: df
0 Nominace Nahlásit |
Je to složitá otázka, která záleží na výkladu, co to znamená „věřit“ a „odlišný“. Teoreticky, pokud máme na mysli věřit v smyslu „akceptovat jako pravdivé“, pak by to logicky nemělo být možné věřit ve dvě věci, které si odporují. Tedy pokud jsou odlišné názory v přímém konfliktu, neměli bychom věřit oběma najednou.
Nicméně, lidé jsou schopni držet v mysli paradoxní a konfliktní myšlenky zároveň, jev známý jako kognitivní disonance. V praxi je tedy určitě možné, aby někdo věřil, nebo alespoň tvrdil, že věří, ve dvě odlišné, i konfliktní věci zároveň. Například, někdo může prohlásit, že věří v technologický pokrok, ale současně také tvrdit, že se obává vývoje umělé inteligence.
Také je možné, že někdo může zastávat dva odlišné postoje zároveň, pokud jsou tyto postoje aplikovány na různé situace nebo kontexty. Například může někdo podporovat regulaci tabákových výrobků, ale být proti regulaci alkoholu, i když oba postoje souvisí se zdravím a regulací.
Takže odpověď na tuto otázku je poněkud komplikovaná: teoreticky byste neměli věřit ve dvě odlišné věci, pokud jsou v přímém konfliktu, ale v praxi lidé často drží a zastávají odlišné názory a postoje zároveň.
0
před 257 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Doplnění: každá věc má dva opačné póly. Pokud spojíme/propojíme tyto dva póly, vznikne celek/jednota. To je tzv zákon polarity. Jeden pól má znaménko – a druhý +. Neexistuje nic bipolárního kromě Boha. Ten je jednotou.