Je možné, aby mi aplikace s logickými hrami zlepšily inteligenci?

Dochy, a není to tak trochu totéž? Pokud člověk dokáže lépe řešit IQ testy, nevyplývá z toho, že se mu tím pádem zvyšuje inteligence? (logika, proces myšlení a chápání, koncentrace, představivost, kreativita, paměť,…).
IQ testy – kvalita a rychlost, řešení logkých a početních úloh, vyžadující taky kreativitu, představivost a další. Pokud se zlepší tahle „schopnost“ (respektive spíš inteligence), tak se mu přece bezpodmínečně zvýší i ona inteligence. Když si testy a jejich řešení na tom zakládají…
Něco jiného by bylo, kdyby si pamatoval správné odpovědi z minula u stejného nebo podobného testu (ale na to jsi asi nenarážel). Tím by si mu zlepšila čistě jen paměť a ne logika a inteligence celkově.
Dobří šachysti mají vždy dobré IQ (průměr, lehký nadprůměr a výš, nikdy však níž). Ovšem nené to jen o šachách.
A někteří ani nemusí mít dobré předpoklady pro šachy (pro logické myšelní, na matematiku) a přesto v tom mohou být velmi dobří, šachy se naučit a hrát na prof. úrovni atd. Sám jsem viděl, jak začala jít matematika těm, kteří na ni byli „přirozeně blbí.“ Jeden dobrý učitel (kterých moc není) a hned jim to začalo jít. Stačil zápal, správné vysvětlení a motivace do oboru.
Povzbudit mohou i různé populární knihy zabývající se matematikou, která ukazují její „kouzla“, praktičnost, funkce,… lepší než suché školské učebnice (ovšem na procvičování dobré – pokud už ten člověk zápal má. Po chvíli zabývání se matematikou je na tom člověk mnohem líp. S počty, kreatvitou, logikou, prostorovou představivostí, myšlením, dokonce s pamětí a dalšími. A je jedno, jak na tom byli předtím. Že někteří tvrdí, že nemají vlohy na matemaitku/logiku a pod., jsou jen výmluvy. A i když tvvrdí, že mají snahu, tak ji nemají nebo jen malou. Když nejdou pod povrch, pořádně se tím nezabývají a když ani nevěří, že se v tom zlepšit nemohou, tak se v tom pochopitelně nezlepší).

Speed77 → ne, není to totéž.

Testy IQ „neměří inteligenci“, ale zjišťují schopnost řešit určitý specifický druh úloh.
Čím více takových úloh člověk vyřeší, tím mu to půjde snáze → to ale není „zvýšení inteligence“
→ ta je daná, nelze ji zvýšit.

Víte, že výsledek testu IQ ovlivňuje i to, jak se člověk vyspal, jestli se nasnídal a dokonce i to,
co snědl k snídani (či k obědu) před testem? (Ještě pořád si myslíte, že jde o „měření inteligence“?

Není to totéž. Ty úlohy se v IQ testech dost opakují. A nejsem si jist o jaké jde hry, ale dá se očekávat, že tam v určitém množství případů bude jistá podobnost. Díky procvičování se zapojí i paměť a spoustu úloh budeš spochen řešit zkrátka proto, že si vybavíš něco podobného naučeného. Ale reálné IQ není jen o schopnosti si něco zapamatovat a pak použít, ale hlavně o tom být schopen najít zcela nové řešení na nový, dosud neznámý, problém.

Ptáme se na inteligenci a měříme ji IQ testy, ale už pár moudrých lidí přišlo na novou definici co je to inteligenční quocient – jde o míru schopnosti řešit IQ testy.

Ano to, co popisuješ je prostě logika. A ta se normálně zlepšit dá. Tudíž i inteligence (IQ – když se udělá nový test).
Ale podstatné je to, že vše se zakládá na paměti. Dokonce i inteligence, i logika nebo třrba reflexy (platá to jak pro schopnosti, tak dovednosti a další). Bez paměti by totiž ani nebylo možné se v v něčem zlepšit. (pamět není jen čisté memorování, že něco známa z paměti, že si něco za/pamatujeme a pak to ze sebe automaticky vychrlíme – často nějakou látku, jka si to většina představuje). Paměť je celá naše osobnost, celé naše já, včetně inteligence. Rozhodně paměť nejsou jen vědomosti/znalosti a prázdné informace/data. Něco jako je logika, myšlení je proces, ale ten se dá jako všechno zlepšit procvičováním a to stejně jako to další zakládá na paměti.
Neplatí jen pro mozek, ale pro celé tělo, včetně svalů nebo orgánů atd. Ovšem ta mozková paměť je nejpodstatnější (navíc souvisí s těmi ostatními).
Schopnosti-talent- i genialita (umělecké i jiné), dovednosti, inteligence, zkušenosti, sprotovní dovednosti (prsotě dovednost, ale raději jsem je napsal zvlášť), gramotnosti, … vše je to na paměti. Bez ní bychom se nic nenaučili, nic si neosvojili, nezapamatovali a hlavně bychom se v tom neposunuli – nezlepšili bychom se v tom (pamatujeme si jakýkoli pokrok, posun v před a díky němu můžeme postupovat dále). Paměť se velmi podceňuje. A přitom je to celé naše JÁ. I mnozí psychologové (něktří!) a odborníci jí opomíjejí.

Inteligence je složitá. Můžeme se an ni dívat jako na komplexní nástroj (celý mozek a vše co umí) nebo jako na několik inteligencí zvlášť. Měření IQ a tedy hlavně i iq testy se zaměřují z největší části na logiku.
Člověk může mít velikost iq 95, ale po letech klidně i 140.
Jinak, jak píše ivzez, je to samozřejmě pravda, ale vše souvisí se vším a ovlivňuje se to. Na takové testy (i na myšlení/přemýšlení, chápání, učení) má velmi podstatný vliv i soustředění, pozornost. A taky všechno ostatní.

ivzez, IQ a jiné druhy inteligence nejsou neměnné. Nejen, že se vyvíjí (po celý život!) a ovlivňuje je spousta věcí, ale stejně jako všechno jdou vytrénovat.
Navíc tvrdit, že IQ nelze ničím zvýšit ani zlepšit a vzápětí říct, že lze procvičit logiku, je trochu hloupé. Logika má víc druhů, ale v podstatě je to skoro totéž co IQ (tvoří největší část. Inteligencí je několik, ale to co se označuje IQ, tedy hodnota, je vlastně hlavně jen logika. Paměť a proces myšlení/chápání. Rychlost a výkonnost. A skutečně nic z toho ani mnohého dalšího není trvalé, neovlivnitelné). Jistá část IQ (předpoklady) jsou skutečně dány dědičností (to neznamená, že to není ovlivnitelné a že to platí na celek). Tzn., že pokud se nevyskytnou problémy, tak lidé vyrostou v tvory s racionálním uvažováním/chápáním (ale bez socializace/učení to jde asi tak na úroveň 3 až 5– ti letého dítěte a dál ne). Vlčí děti a podobné… tedy i zde je to dobře vidět, že IQ může a nemusí se zvyšovat vzhledem k okolním vlivům.
Kdyby to byla pravda, tak by se IQ neměnilo ani věkem (3-leté dítě, 6-leté dítě, atd). A přece nejsme na úrovni tříletého dítěte, že ne? IQ znamená v podstatě hodnota/velikost inteligence v daném věku (vyčiselní inteligence jedince vzhledem k ostatním). Mentální věk a ten se postupem času mění (a zpravdila roste – ale nemusí tomu tak být). A není to jen o věku. K věku se to počítá hlavně, aby se to zprůměrovalo s jinými lidmi. Tedy průměrné IQ v tom a v tom věku. Není to žádná otázka genů, rodičů nebo tak. Ovlivnit IQ si může každý sám.
Je to nejčastější mýtus spojený s IQ (běžných lidí). Každý odborník, který se zabývá myslí, IQ a podobně řekne, že IQ není neměnné.
V logice, matematice, počtech, přemýšlení, chápání, kreativitě a tisíce dalších věcech se lze zlepšit (mnohonásobně). Tisíckrát dokázáno a prokázáno.
IQ je asi stejně tak neměnné jako paměť nebo réétorika. A snad netvrdíte, že peměť nelze trénovat a nejde ji vycvičit na kvalitní úroveň?
Dovednosti, schoposti, (charakterové) vlastnosti, dokonce i temperament, druhy inteligencí, druhy gramotností,… opravdu nic z toho není dané nebo něco, co by šlo ovlivnit jen na základě dědičných předpokladů (ty jsou tak nějak automatické, ale není to žádné omezení, „za které by se nemoholo“).