Je lepší se s lidmi hádat, nebo je lepší sklonit hlavu a nechat si vynadat?

Někdy je opravdu lepší se s pitomcem nehádat, je to ztráta času… :DD
Když vím, že mám určitě, nebo zčásti pravdu, řeknu mu, ať schválně počká, jak to dopadne. Občas někdo chybu přizná, ale jsou i tací, kteří to otočí a mé původní tvrzení vydávají za své… :DD S těmito lidmi, kteří chtějí za každou cenu vyhrát je lepší je úplně asi nechat, ať si melou svoje.. :DD

Nejlepší je nehádat se a nenechat si nas*at na hlavu, tj. vybalancovat to, zahrát to do autu ze zdviženou hlavou.

V žádném případě si nenechat vynadat
a v žádném případě se s nikým nehádat.

Je potřeba se naučit hledat jiná řešení.

Abych ale odpověděla na otázku:
Ani jedna ze zmíněných možností není lepší, obě jsou stejně špatné.

Upravil/a: ivzez

Přijde na to, o čem řeč. Pokud něco na 100% vím, tak se hádám do morku kostí,ale nesmí to být s pitomcem, to je zbytečná námaha. Pokud je to něco, co překousnu, tak skloním hlavu a myslím si své. Necha si vynadat jednou,dvakrát a pak bouchnu jako saze, takže tak to mám já, ale jestli je to pravé, to nevím.

S lidmi se nehádám, a vůbec už si nenechám vynadat: S „rozumnějším“ člověkem si řekneme každý svůj názor, s některými se nemá cenu vůbec bavit. Člověk musí být asertivní, v mezích slušného chování si říci svůj názor a nebát se druhému oponovat. 🙂

Vše má své cykly, které se nekonečně opakují, pokud nedojde ke změně. Určitě máte ve svém okolí voly a krávy, co jsou myšlenkově zacyklení. Udělali si ze svého psychického zacyklení svatou modlu a tu vzývají každý možný okamžik svého bytí.

Jsou volové a krávy, které se o svoji psychickou nemoc podělí rádi se všemi, co jsou ochotni jim naslouchat, se všemi, kteří se jim snaží poradit, se všemi, kteří jsou ochotni jejich psychickou modlu vnímat. Tím pádem ji sdílejí s vámi a jsou tak nějak šťastni i ve svém neštěstí, protože mají pozornost. Je jim jedno, čí.

Zkrátka potřebují existenčně pozornost. Když máte vola nebo krávu, který kdykoli vám zavolá, bude omílat jako vůl nebo kráva to samé, jak je ta jeho kráva strašná, co zase kde udělala špatně, jak je strašné jen s ní sdílet společný byt, jak je to šílené a k nevydržení, dokud máte slova pochopení, a upřímnou či méně upřímnou snahu onomu volovi pomoci, je to jako když hrách na stěnu házíte.

Kdo se bojí násilných změn, ten zde už psychicky nežije. Kdo si jen stěžuje a nepracuje na změnách, ten ani nežije. Kdo se neumí přizpůsobit změnám, ten existenčně nepřežije. Když podpořím hnojivem a vodou pokojovou květinu v jejím růstu, odmění mě tím, že roste více, lépe, či kvete. Je to její existenční přirozenost.

Když potkám někoho cizího, kdo potřebuje podporu v psychickém růstu, nepomohu mu, moje zkušenost už ví, že podporovat altruisticky voly a krávy, co mají zacyklené myšlení, to je veliká volovina, pokud chtějí pomoc, ať jí hledají v psychiatrické nemocnici, tam je dlouhodobě ubytují, a dají jim silné psychické léky, na jejich psychické zacyklení.

Klidně se tu s Tebou budu hádat o to, že chtít po někom odpověď a připast k tomu výčet odpovědí jaké nechci slyšet je až na vyjímky blbost.

A jinak: „Něco mezi tím“. Většinou je lepší se nehádat, většina sporů jde řešit bez hádky. Pak je otázka co ještě za hádku považujete.

• Poněkud živější výměna názorů může být ještě OK (pokud to tak chápou obě strany)
• Pokud pokaždé když začne nějaký spor gradovat sklopíte uši, může to být problém.
• Pokud jdete do hádky za každou cenu, také to není v pořádku.