Je dobré odejít pryč, když se rozčílím?

Když mě něco nebo někdo naštve, rozhodně to tvrdě okomentuju, že si to dotyčný zapamatuje. Potom odcházím hrdě středem. Jsem na sebe hrdá, že ani jedno slovo nebylo zbytečné, ale trefné a přímo k věci. Hodně mi ke zklidnění pomáhá hudba, přijdu na jiné myšlenky a vnímám krásu.

Pokud narazím na blbce,který není ochoten vést klidný dialog a výměnu názorů,raději odejdu nebo ho ignoruju.Něco podobného jsem řešil v listopadu a řešením bude ukončení kontaktů s jednou osobou,která mě hrubě urážela a nepřipustila jakýkoliv dialog.Téma rozepře byl covid a opatření s tím spojená.Byl to letitý zákazník,který toto ožehavé téma sám otevřel.Už jsem ho vyškrtl po 25 letech a konec.Hlavně je důležité nenechat se vtáhnout do situace,která by mohla přerůst v hádku.

Nejspíš ano, Zbavit se toho nasreliesmu, venku si sednout na lavičku nebo jen tak prdelí do trávy a ono to za chvíli přejde. Být naštvaný doma není moc dobré.

„Rady z běžné reality života“?

Dokud se s předstihem nevyhneš kreténům, budeš vzteklý furt!!! Takže jde o to rozlišit, kdo je kretén a kdo opak kreténa. Ale s předstihem? Prakticky NEMOŽNÉ!

Proto tady od nepaměti existovalo PRÁVO SILNĚJŠÍHO, víš? Dokonce situace je taková, že domýšlivý homo sapiens sapiens je snad jediný druh mezi tvorstvem na planetě, u kterýho už toto právo bůhví proč neplatí (no bůhví proč… kvůli zákonům falešníků, proto) a proto taky donekonečna řeší podobný otázky. Chlap občan už nemá důvod na sobě pracovat. Klidně zůstane slabý, tělesně měkký jako žena, k přežití si vystačí „s právy“ 🤦‍♂️. Nemusí se starat, jestli ho jiný samec „prověří“ a určí mu tak jeho pozici na slunci. Dnes to nazývají genderovým vyvážením. Je třeba být vyvážený a pokud by z jedince přece jen čišela jakási veliká vnitřní síla, společnost jej ajcvaj vyváží, superhrdiny netrpíme, od toho zde máme Marvel, takže upustit páru je možné za cenu vstupenky do cinemaxu. Čili neřeš to, řešení to nemá, když už silou vlastní osobnosti, naprosto v rozporu s přirozeností živého tvora, nemůžeš hned za tepla na místě během několika málo okamžiků rozklíčovat, kdo velí a kdo mlčí a proč. Dnes si totiž dle libovůle můžeš odejít, kdykoli tě něco/někdo naštve (chápej jako utéct z boje), beztrestně si přitom třeba i trousit ironické poznámky či dokonce dělat provokativní gesta a PŘES TO VŠECHNO se můžeš BEZ JAKÉKOLI ÚJMY cítit třeba i statným bossem. A tak doporučuji psycho kamarádům a přátelům v tomto odtržení od reality polknout pilulku a ty si dej na doporučení taky nějakou (i když jinak psychologa či psychiatra vřele NEDOPORUČUJI a odpověď NENÍ myšlena zle- po citlivém rozboru textu však nemohla vzejít jiná).

Kdo se umí ovládat tak se nerozčilí a v klidu komentuji protivníka tak dlouho až se rozčilí anebo odejde a prská vzteky na obě strany.

Já to tak dělám (většinou), ale na rozloučenou při odchodě ještě něco obvykle přihodím na moji obranu. Potom jdu na vzduch a snažím se to rozdýchat, je to zdravé.

Za mne, ne.
Příliš obecné, zdánlivě zbabělé řešení.
Něco/někdo Vás vytočí. Doma, v práci, na úřadech, v MHD…? To je důležité znát, jinak lze těžké „obecně“ odpovědět. Každá situace může vyžadovat jiné řešení/reakci.
Klidnit hormon/cholerika, můžete počítáním do 40 – 50 nebo i do sta. +D
„Myslel jsem si, že po zvládnutí…“ V tomto případě, bych jen připomněla slova, jednoho moudrého pána: „Myslet, někdy znamená, ho**o vědět!“
Otázkou je, co/kdo, je příčinou Vašeho vzteku? To, že má pravdu/prim, někdo druhý, že dokáže říci svůj názor, který se Vám nelíbí (máte jiný)? Když nejde o život, jde opět, jen o to lejno. Někdy pltí i „Mlčeti, zlato.“ A než někoho „přerazit“, raději vyrazit na procházku, ale…..
Vy si zřejmě ve svém ne(vy)řešeném vzteku (pouhý úprk k ničemu nevede), pěstujete POCITY KŘIVD. Z toho pak, asi ta frustrace a smutek.
Zhodnoťte situaci zpětné/s odstupem (možná i očima druhé strany). Může být, přece pravda i tam. Na každé, byť méně příjemné situaci, hledám nějaké pozitivum (vždy ho najdu).
Léta se nevztekám vůbec (v mládí mi tu a tam něco nadzvedlo mandle). O svůj adrenalin se starám šetrněji/jinak ;D Nic tím nevyřeším, druhého naštvu nebo potěším :)
Nic není ztraceno. Člověk se neustále učí i mění, v průběhu svého života. Někdy i práci nebo partnera, i z pudu sebezáchovy. To, co nemůžete řešit/ovlivnit, si Váš vztek ani nezaslouží. Dobré je také umět se omluvit (uznat pravdu druhé strany) a umět přijímat omluvu (ale nečekat na ni!).