Je délka života nějak předurčena?

Nezkracuje se žádný „poslední sedmý telomer“. Telomery jsou konečné úseky DNA na chromozómech a při dělení buněk se zkracují. Tedy s výjimkou kmenových buněk, ty mají telomerázu, která jim umožňuje udržovat telomery stále stejně dlouhé.

Když se telomery objevily a zejména když byla (skoro, stále žádná sláva) zvládnuta technika měření délky telomer, ukázalo se, že skutečná délka telomer velmi málo koreluje s biologickým věkem, s přítomností chorob,… Zajímavé je především stanovení telomer v nádrových buňkách, ale i to je v plenkách.

Co se týče smrtelnosti, tak to je základní nástroj evoluce. Když bude druh příliš dlouhověký, může se stát, že se nestihne přizpůsobit měnícím se podmínkám – prostě staré formy budou vymírat příliš pomalu. Příliš krátkověký druh naopak nemá šanci hromadit dostatek zkušeností. Lidský život je v tomto nejspíš evoluční kompromis – kdybychom byli něco jako tolkienovští elfové, nejspíš bychom vyhynuli s první změnou klima. Kdybychom byli krátkověcí jako většina hlodavců, nejspíš bychom nedokázali vyvinou dostatečně výkonný mozek.

Co se týče biologicky omezené délky lidského života, tak to je stále otevřená otázka. Zdá se, že v prostředí našich (evolučních) předků nebylo třeba myslet na věk nad 40–50 let (sežrán, zemřel hlady, vypadaly zuby,…), takže biologický limit daný hromaděním chyb v našem stále přestavovaném těle a zejména hromaděním chyb ve v zásadě neopravitelných orgánech (mozek, srdce, plíce,…) se asi nemáme šanci dožít věku o moc vyššího než 80–90 let.

Vše je předurčeno. Budoucnost je pevně daná. Je daná současností a ta zase minulostí. Vše bylo předem nastaveno při Velkém třesku.

Rámcově zcela jistě, důkaz je, že všechno nakonec chcípne. ;) Jo, asi to bude mít něco společného se „životním entuziasmem“, rychlostí metablismu a délkou vývinu jedince k pohlavní dospělosti. Se domnívám. ;)

Kepler, vo svojej otázke sa pýtate „Je délka života nějak předurčena?“.
Ano, je „predurčená svojou nedokonalou“ biologickou stavbou na zmenách jej štruktúry v závislosti na vnútorných a vonkajších vplyvoch.
Ako už napísal Frontinus „Co se týče biologicky omezené délky lidského života, tak to je stále otevřená otázka.“
Nebudem odporovať slovutnému Frontinovi ktorý veľmi zjednodušene pre nás, laikov, podal zaujímavú odpoveď v pohľade na človeka.
Priemerný život človeka sa svojim biologickým vývojom a vplyvom zmien vonkajších vplyvov postupne predlžuje z pravekej životnosti 30 rokov (hovorím o priemernom veku) do súčasného priemeru 80 rokov.
Laicky si naivne myslím, rovnako ako autori a čitatelia sci-fi, že aj keď je „biologický limit daný hromaděním chyb v našem stále přestavovaném těle a zejména hromaděním chyb ve v zásadě neopravitelných orgánech (mozek, srdce, plíce,…)“ (viď odpoveď Frontina k tejto vašej otázke) postupným znižovaním týchto chýb a postupnými vývojovými zmenami a zmenou vonkajších vplyvov je možné priemerný biologický vek človeka predĺžiť aspoň o nejakú tú desiatku rokov (nie rádovo stovky rokov, ako sa domnievajú sci-fi autori)… prirodzene nie je to otázka niekoľkých rokov, ale hovorím o storočiach vývoja.

Jaký je rozdíl mezi anglickou a sicilskou pojištovnou?
Anglická pojišťovna vám řekne, kolik lidí tento rok zemře. Sicilská vám řekne, kteří to budou.