Je „čtení mezi řádky“ pátráním po smyslu napsaného? Není někdy důležitější to, co není napsané, než co napsané je?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Mezi řádky každý najde to, co CHCE. Někdo rozezná, někdo ne. Byla to oblíbená kryptotechnika ze 60. let – literární autoři i filmoví tvůrci. Tehdy se to nesmělo vyjádřit tak naplno jako „proletáři všech zemí, polibte mi pudel!!“ Tehdy by to napsali asi jako „proletáři všech zemí, uspokojte se!“ I když ani to by asi neprošlo…

Upravil/a: Kepler

Vždycky nejde o pátrání, tzv. „prvoplánoví spisovatelé“
mezi řádky nepíší. (Takové čtu velice zřídka.)

Mám ráda (nejen) spisovatele, kteří píší mezi řádky,
a často je to mezi řádky důležitější.

S Masarykem souhlasím, s E. Brie ne.
Ve špatných komentářích většinou nebývá nic.

B.
1)
Ano. A dobrý autor takovému čtenáři „dává prostor“.

2)
Ne. Zdaleka ne každý čtenář umí číst mezi řádky.
A ti dobří nevytvářejí nepravdivé domněnky.

Písmená tvoria text, myšlienku ale možno vyjadriť textovo nielen samotnými písmenami, ale aj tým, čo nie je znakmi napísané. Poznáme to nielen z úmeleckých textov, ale aj z tlačových médií.Veľakrát stačí náznak. Čitateľ na základe svojich znalostí, svojho citu si vkladá do prázdneho textu predpokladanú (zamlčanú) myšlienku autora svojim myslením, rovnako ako, keď v prípade čísla autobusu,sčasti zakrytého, si dosadí chýbajúcu čislicu. Či správnu, to zistí, až uvidí celé číslo.
T.G.Masaryk má pravdu, kto číta len text a nerozmýšľa síce knihu prečíta ale nepochopí jej myšlienku. Napríklad príbehom z dávnej minulosti, alebo ďalekej budúcnosti, môžme opisovať dnešnú súčasnosť. Pokiaľ nečítate medzi riadkami, autorovú myšlienku nemusíte vôbec pochopiť.
A/ Čítať medzi riadkami treba hlavne reči politikov a novinárov.

B/ v oboch bodoch nájdeme pôvod vzniku fámy. Prípadne sa tento spôsob používal na „legalizovanie“ kritiky vládnej moci. Domýšľanie si podtextov často využívali autori satirických textov (napríklad svojho času Dvořák-Bohdalová, Lasica-Satinský).

Upravil/a: led

Vážená annas! Co takhle počkat s podobnými dotazy, až bude menší vedro? Už nejsem mladík, takže na dotazy jiné ligy než „Found a spol.“ v aktuálních meteopodmínkách potřebuji dodatečnou klimatizaci, jinak hrozí, že mi to, čím myslím vyteče z hlavy! (A to by mohl být značný problém, jelikož mi sestra řekla, že mám v hlavě asi nasr.no, když jsem do sucha vyvařil vajíčka – pochopte, co by taková věc znamenala pro mé okolí!) ;) :)

Kniha a obecně infomédia jsou především ZDROJE INFORMACÍ! Jako takové by měly být prvoplánově NAPROSTO JEDNOZNAČNÉ, aby se informace nedala vyložit nekorektně/vyloženě chybně! (bohužel, často NEJSOU) Takže i když není v plánu psát „mezi řádky“, STEJNĚ dochází k všelijakým nedorozuměním/o­mylům/přešlapům a to i BEZ čtení mezi řádky, jež samo o sobě tento jev posunuje na nevídanou úroveň!

Jak píše Kepler – pokud čtení mezi řádky začnu aplikovat, mohu ve výsledku dostat cokoliv – množina informací takto „získaných“ je doslova nekonečná a tím se informační ZDROJ degraduje na bezvýznamný ŠUM!

Takže – čtení mezi řádky lze přijmout (a MÁ to oprávněný smysl) POUZE ve 2 okruzích.

1. umělecká tvorba, např. básně, romány (obecně „krásná literatura“)
2. kryptoaktivita – ať již z jakéhokoliv důvodu (obcházení cenzury, šíření informace specificky určené konkrétní cílové skupině aj.)

K odpovědím: ANO – čtení mezi řádky MŮŽE být pátrání po smyslu napsaného a ANO – někdy může být nenapsané důležitejší. NA A1,2 a B1,2 už nemám sílu, omlouvám se.

Čtení mezi řádky, je tak nějak na hraně. Záleží kdo napsal a kdo čte. Celá řada si myslí, že umí číst mezi řádky, přitom vymýšlejí bláznivé teorie, někteří si myslí, že to neumí a přesto pochopí i skrytý význam.
Určitě je rozdíl při tomto čtení a v tisku. U knihy, zvláště u nějakého zábavného čtení, autor někdy dokáže mistrně navodit atmosféru daného místa a děje. V tisku se psaní převážně týká věcí kolem nás a někdy lze odhadnout, co zůstalo skryto, někdy ne. Někteří dnešní autoři v tisku dokáží neumně předhazovat věci, aby nás přesvědčili, že si máme myslet a dělat právě to, co by oni rádi.
Se všemi uvedenými výroky je třeba souhlasit. Všechno to ale záleží i na okolnostech a i na tom, jak kdo z nás dokáže mezi těmi řádky číst. Pravdou je, že se zdá, že poslední dobou obtížně hledáme přímočarý a jasný text, který ani moc nedovoluje hledat, nebo najít skrytý swmysl mezi řádky.