Je bezmoc nepříjemným, nechtěným, ale zároveň užitečným průvodcem na cestě ke smíření se s někým či něčím?

Bezmoc je stav, kdy se člověk dostal do situace, z níž momentálně neexistuje či nezná východisko.

Často si neví rady, takže potřebuje pomoc. Třeba má rakovinu, uvědomuje si, že není zpravidla léčitelná, tudíž se s nemocí musí smířít, tedy i se svým osudem.

Ale pomůže mu, když si uvědomí, že jsou ještě lidé, kteří ho mají rádi, že pro ně něco znamená,. Nemyslí tolik na nemoc, ale snaží se žít tak, jak to jde, tedy užít ještě hezké dny,

Všichni se musíme smířit se smrtí, i když nevíme, kdy přijde. Někdo bere nemoc jako „jednu cestu“, byť bolestivou, která směřuje ke konečnému cíli.

Záleží také na věku… Smíření a zapomnění není vždy snadné a není každému dané…

Přiznávám, že se mně špatně na toto téma reaguje …

Upravil/a: quentos

Bezmocnost je nepříjemná,
omezuje člověka v mnoha věcech.

Za užitečnou ji nepovažuji ani trochu.

Definuj bezmoc (v tvém pojetí). Já ji vnímám jako zdravotní omezení. Přesto někteří lidé, zdravotně omezení, nevnímají svoji bezmoc. Tohle je složité. I nemocný, bezmocný člověk by byl asi rád za usmíření, jenže… Prožívání bezmoci ještě nutně neznamená dobro pro bezmocného. Přece v důsledku jde vždy o to, KDO společnou cestu ke smíru inicioval. A zda důvodně. Čili nevidím souvislost mezi bezmocí a cestou ke smíru. Ale možná se pletu.

Myslím, že pocit bezmoci moc užitečný není. Paralyzuje mozek a brání mu nalézt nějaké řešení či pomoc. Pokud se ukáže situace bezvýchodná, pak je nutno s tím smířit, ale S CHLADNOU HLAVOU. Někdy je to ale zatraceně těžké.

Bezmoc znamená, že v danou chvíli mám pouze jednu možnost, jedno řešení. A vždy bych měl mít zároveň možnost volby. Když člověk umí používat mozek, najde i další možnost. U toho zvířete mne napadla situace, která se mi stala, když jsem chtěl praštit kočku, kterou jsou zavřel na pár hodin. Sotva jsem ji pustil a zvedl hůl, naježila se. Tak jsem toho nechal.

To by byl soucit, nebo citové vydírání.