Podle Vás.
Často je řazen mezi nejlepší (…vůdce, velitele, panovníky, tvůrce
říší,…) nebo často je vůbec pokládán za nejlepšího. Není ale trochu
přeceňovaný (navzdory ostatním vladařům a dobyvatelům)? Třeba i ve
srovnání s jeho otcem Filipem II., který vše vytvořil z „ničeho“,
jako vybudování „balkánské“ říše, dobytí a sjednocení největší
světové mocnosti (Řecko v té době mnohem vyspělejší a všeobecně na
vyšší úrovni, než třeba Perská říše – přestože územně a
počtově menší), obrovská modernizace a reformy (armády, techniky,
infrastruktury, měst, měny, celé ekonomiky, zákonů,…), nashromáždění
obřího bohatství a vytvoření nesjilnější/nejefektivnější armády
atd. atd. Na druhou stranu Alexandr to „jen“ vše zdědil –
nejsilnější stát, skvělou armádu a nemalé bohatství, (a vědomosti a
schopnosti), se kterými dobyl Persii a další území… jistě, musel
využít vojenského génia a vůdcovský talent+vědomosti, ale to je skoro asi
tak všechno (veškerá ta ctižádost a to co měl Alexandr, měl před ním
už i Filip a ten rozhodně není tak často zmiňovaný… ani jiní
vladaři). Zjednodušeně se dá říct, že to co Alexandr udělal, bylo, že
dobyl Persii, čili vyhrál pár bitev (udělal toho víc jako potlačení
povstání atd., ale to jsou detaily, nic, co by neudělali jiní). Potom, co
porazil šahanšáha Dáriea, tak se mu doslova otevřela celá Persie (každá
provincie ho přijala, každé město dobrovolně otevíralo brány).
Nikdo mu neupírá vojevůdcovskou, velitelskou a strategickou-taktickou genialitu ani vlastnosti správného vladaře (spravedlnost, tolerance, moudrost, vzdělenost, některé schopnosti atd. – což měl ale i jeho otec, snad i ve větší míře a i jiní historičtí vladaři). Ale často je jeho říše udávána za příkad jako nějaká největší/nejlepší v historii. Přesto, že: 1. podstatnou část tvořilo to, co zdědil už po otci a 2 skoro celý zbytek tvořila Perská říše, která byla velká a zahrnovala největší území „Alexandrovy“ říše (neopomínaje, že to dobyl na základě toho, co zdědil a co mu vůbec zbylo po otci – včetně strategie pro dobytí Persie a generálů, kteří sloužili už za jeho otce). Vlastně jenom vyhrál podstatné bitvy, aby mu pak připadlo celé to území (pak postupoval sice dál na východ až k Indii, ale to už je docela zanedbatelné ve srovnání s Balkánem a Perskou říší).
Nebo pokud on není přeceňovaný, tak je spíše několik panovníků a
vojevůdců podceňovaných/opomíjených navzdory Alexandrovi, kterému je
věnováno tolik pozornosti.
Myslíte, že je nebo není přeceňovaný… pokud vás zajímá politika,
vojenství a historie.
Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? Kepler, aliendrone, Aappo před 1118 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
To je relativní a diskutabilní. Ty tvrdíš, že dělal to, co ostatní, ale na druhé straně, nikdo nedosáhl toho, co on. Uměl využít příležitost, možná měl štěstí, těžko hodnotit nějakou bitvu po více než 2000 letech. Takových dobyvatelů bylo více – Napoleon například. A vím, že když umřel a měl pohřeb, tak ho nesli a měl prázdné ruce. Dokázal hodně, získal celý svět, ale nemohl si nic vzít s sebou.
2Kdo udělil odpovědi palec? aliendrone, Disraeli
před 1118 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Těžko poměřovat. Podle jakých kritérií? Velikosti dobytého území, získaného bohatství, zavedení vyšší kultury? Co takový Čingischán, Čína, Osmanská říše, Inkové a další? Jestli je Alexandr přeceňovaný nevím, ale jeho válečnické umění a vize bych nepodceňoval.
2Kdo udělil odpovědi palec? aliendrone, Disraeli
před 1118 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Já s tebou souhlasím, že Alexandr Veliký nebyl ohledně panování nijak zvláštní panovník. Dokonce bych řekl, že spíše podprůměrný a to navzdory jeho snahám o začlenění východu (Persie) do evropského kulturně-společenského celku.
Jeho říše jakkoliv veliká měla jen velmi krátké trvání (zemřel velice mladý) a prakticky okamžitě se po jeho smrti rozpadla (války diadochů). Nicméně odkaz, který po sobě zanechal (helénistická kultura) se projevil dlouhodobě, o tom žádná, stejně tak jako o tom, že to byl excelentní taktik a polní velitel. V podstatě jediný rozdíl, který ho odlišuje od jiných starověkých významných vojevůdců je RYCHLOST růstu rozlohy jeho říše. Na druhou stranu to lze příčíst faktu, že měl doslova ideální podmínky k expanzi (pevné zázemí vybudované jeho otcem) a žádné jiné nepřátele s vyjímkou Peršanů. Persie se v té době nacházela v hlubokém úpadku a byla takříkajíc „zralá na zaříznutí“.
Osobně bych ovšem upřednostnil coby lepšího (inovativnějšího) velitele např. laikům málo známého Epameinónda https://cs.wikipedia.org/wiki/Epamein%C3%B3nd%C3%A1s , který vykostil do té doby „neporazitelné Sparťany“, popřípadě staroegyptského Thutmose III. (s jeho excelentní a do té doby v podstatě opomíjenou logistikou). :)
0 Nominace Nahlásit |
Je naivní se domnívat, že Lexa řídil veškeré bitvy. Říkat o něm,
že byl supr stratég je zvláštní, když k tomu měl stovku stratégů.
V té době nebyly telefony, Lexa jen seděl na trůně a strategie bitvy se
řešila na koni na místě, dvě minuty před kontaktem, kdy byl nepřítel už
jakžtakž vidět.
Ani za WW2 to nebylo tak, že by Hitler zvládl nebo nezvládl dobýt Rusko.
Armádu řídili generálové z první světové, občas se mezi nimi mihla
i pouštní liška.
Lexa Veliký, César, Nero, Napoleon, Hitler, Stalin, Bush a Putin byli v první řadě psychopati, kteří neváhali pro své plány obětovat lidské životy.
0
před 1118 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Ano, je tendenčne ukazovaný ako symbol úspešného kráľa.
Aká je skutočnosť? Malý rozmaznaný „spratek“ nadobudol vo svojej dobe
vďaka trpezlivosti svojich učiteľov dobré vzdelanie. Po smrti svojho otca
zdedil nielen kráľovstvo, ale aj dobre vyzbrojenú armádu. ale to mu bolo
málo. Chcel viac. Vďaka svojim radcom a učiteľom vedel o bohatstve za morom
a túžil to vďaka svojej hračke, dobre vyzbrojenej armáde, to mať. Vďaka
svojmu netradičnému spôsobu myslenia zreorganizoval svoju armádu a
v bitkách svojimi vojačikmi pohyboval netradičným spôsobom. Vďaka tomuto
neklasickému mysleniu vyhrával bitky. Mal dobrých veliteľov.
Ale hýrenie a nezriadenosť života sa prejavilo aj na jeho zdraví a zomrel
mladý.
Zo spomienok súčasníkov a historikov následne zostal v pamäti histórie
ako
Alexander Veľký, Alexander Makedonský (priezvisko mu dali pochlebovači a
historici) – kráľ, ktorý neprehrával a dobyl svet.
Takto vidím ja malého Alexa… ako cestovateľka časom.
Upravil/a: led
0
před 1117 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
JežíšKristus>>> No ano, Alexandr MĚL podřízené generály, důstojníky a obecně ORGANIZOVANOU armádu. To víš, bez nich to NEJDE, nemůžeš být všude a řešit všechno.
Nicméně vůbec nerozumíš tehdejšímu vojenství. On totiž skutečně VELEL v bitvách své armádě – právě prostřednictvím svých podřízených, viz výše. Teprve 1.sv. válka definitivně „poslala velení hluboko do týlu“ (bo to technické prostředky jednak umožnily, druhak [a to především] si to vynutily).
Tím netvrdím, že každý panovník nutně musel své armádě v bitvách velet osobně. Kupříkladu během sedmileté války Marie Terezie neviděla jedinou bitvu, zato její protivník Fridrich II. Veliký osobně velel v mnoha bitvách. Kupříkladu ve slavné (a pro Prusy vítězné) bitvě u Leuthenu, kde mimo jiné pronesl ke svým generálům slavný a morálku vysoce povzbuzující výrok: „PRASATA! Chcete snad žít věčně?“ ;) :D :D
A Alexandr Veliký velel ve všech svých bitvách a nejen to, nepostával „někde na kopci“ odkud by vydával rozkazy. Nezřídka se OSOBNĚ zúčastnil bojů, to je známé. :)
aliendrone, neřekl bych že byl podprůměrný a to, že se říše rozpadla
byla vina brzkého skonu a žádného (dospělého, kompetentního)
následníka, říši nestihl zajistit, stabilizovat, ale kdyby žil déle, tak
by to bezpochyby udělal. Přesto že to byla absolutní monarchie, tak chyba
byla v přílišné moci (a domýšlivosti/troufalosti) generálů, která za
Alexandrova dobývání/panování pořádně vzrostla… aby ne, když se po
jeho smrti prohlásili králemi. Filip by s nimi zatočil.
Spíš se snažil lidi sjednotit bez ohledu na rozdíly („i když“
částešně pod helénským vlivem – ale on ten vliv šel vlastně sám,
Alexandr jinak ponechával svobodu všemu, kulturně, nábožensky, politicky
atd… stejně jako Filip).
Alexandr sice hellénismus rozšířil do celého světa, ALE začal s tím už
Filip (a žil-li by déle, tak se vsadím o co chceš, že by Persii dobyl…
plány měl, vojsko taky, vojenského génia taky – řekl bych
přinejmenším stejného jako Alexandr a do Persie už se chsytal, respektive
tam už poslal své oddíly, které už se tam činily a zrovna před
velkolepým započetím války ho zavraždili… a smetanu slíznul Alexandr,
jak se říká).
Každopádně neměl jen mnoho talentů, ale taky plno dobrých vlastností
(často je chválen za toleranci, snášelivost, svobodomyslnost,… až na to,
že i Filip byl v tomhle ještě na větší úrovni) a vědomostí (výchova
od otce, Aristoteles a jiní učitelé a filozofové a knihy). Obezřetný,
moudrý atd atd., takže zase bych neřekl podprůměrný… JÁ ho
nadprůměrným shledávám (ale zase né víc, než některé jiné).
Epameinondas hlavně vytvořil homo-elitu :D Já mám raději třeba Agésiláa
nebo toho Filipa (asi nejví), pak Kýra Velikého (asi druhý), Čchin
Š'-chuang-tiho a podobně (Thutmose taky a i jiné egyptské frajery). A mimo
starověk taky plno dalších (mj. i pár našich: Boleslav I. Přemča Otakar,
Karel IV., z ne-panovnických velitelů Valdštejn, Radecký a jiní).
Disraeli>>> No, je to spíš věc osobního názoru. Typicky nesouhlasím např. s: " Přesto že to byla absolutní monarchie, tak chyba byla v přílišné moci (a domýšlivosti/troufalosti) generálů, která za Alexandrova dobývání/panování pořádně vzrostla…"
To je trochu protismyslné – jestli jsi DOBRÝ absolutní panovník, tak JAK můžeš připustit, aby něco takového bylo vůbec možné? Podívej na Stalina – ten věděl jak na to a to zdaleka NEBYL absolutní panovník, celou dobu vládl díky osobně oddanému politbyru. A i když se dočasně po německém vpádu a úvodních katastrofách zhroutil, NIKOHO ANI NENAPADLO převzít otěže moci. Pokorně počkali s a prosíkem přilezli, aby se Josif proboha ujmul o5 kormidla. A ruku na srdce – se slávou a mocí SSSR to šlo od jeho smrti z kopce. Nikita ještě stíhal těžit z úspěchů, které z převážné části lze připsat Stalinovi (kosmonautika, jaderné zbraně/ponorky), ale i to šlo nakonec do kopru. :)
Fakt, že Alexandr nebyl schopen zajistit kontinuitu říše (a že na to čas MĚL!) je sám o sobě dostatečně výmluvný. Ono i ohledně těch Alexandrových „dobrých vlastností“ je to také diskutabilní – viz vypálení Persepole apod. Venkoncem se asi shodneme, že i jinak katastrofický panovník jako Tímur Lenk (mimo jiné TAKÉ skvělý taktik a vojevůdce) ohledně „říšské úspěšnosti“ byl na tom MNOHEM lépe. ;) :)
No a že Epameinóndás vytvořil elitní supergardu buzíků, eh, no co je na světě bez chyby. Přičítám to právě tomu novátorství, které je u něj TAK výrazné. Konec konců podstatné jsou výsledky a ty jsou nezpochybnitelné – dokázal něco nepředstavitelného. Za srovnatelných podmínek porazil stovky let neporazitelné ultimátní militaristy Sparťany, kdežto Peršané dostávali od Řeků doslova TRADIČNĚ nakopáno do prděle už do bitvy u Marathonu jak na běžícím páse. ;) :)
Stalinova moc byla obří nejen kvůli tomu, že to byl diktátor, ale
diktátor v totalitě (diktatura ideologie, totalitarismus). A pro stalina
tohle všechno pracovalo, ideologie, strana, byrokracie, policie, tajná
polciie, fanatismus, hrubá síla,… všechny státní složky, ovládal
i sourkomý život (skrze ideologii, stranu).
Negativní absolutní monarchie (despocie) je negativní autoritarismus, ale to
se v ničem nemůže rovnat s totalitarismem (omezení a kontrola ve všem,
včetně sourkomého sektoru, omezení společnosti v základních
právech),. atd
Kááámo: hlavní rys absolutní monarchie není absolutní moc, ale
absolutní MONARCHIE (to slovo ‚absolutní‘ se neváže k moci, jak se
DRTIVÁ většina mylně domnívá, ale vyloženě jen k ‚monarchii‘ a
znamená to především, že se jedná o ÚPLNOU monarchii → dědičná
hlava státu i VLÁDY – což je v tomto případě jedno a též. Dávno
než vznikl název absolutní, absolutismus nebo konsitutční, tak existovala
jen „monarchie“ – ale byla to právě absolutní monarchie, protože
takové dřív byly všechny). Neplést vyloženě s absolutismem – snaha
o panovníkovu suverenitu, centralizace, silný dvůr, specifický politický
systém (Ludvík XIV. a spol).
Když pominu evropský středověk, tak celý starověk a celý oreintální,
africký svět, ale i americké civilizace byly absolutní monarchie
(přestože některé teoraktické, jiné se zasoupením
šlechty/aristokracie, jiné teokratické, kapitalistické nebo jen absolutní
atd.). Všechny království ve starověku, egyptská říše, persie,
MAkedosnké království/říše, Chetité, Sumer,… Čína, Japonsko,
Osmanská říše (už sjme ve středověku a později), Safiovci, středověká
Evropa až po novověk (a některé i později), … všichni francouzští
panovníci před Ludvíkem vládli v asbsolutní moanrchii (aristokratické,
feduální -což to dost usměrňovalo/ovlivnovalo, hierarchistické,
teokratické,…), třeba i Jindřich IV. Nutno podotknout, že snad zrovna za
Ludvía XIII ne, protože on přenechával vládu prvnímu ministrovi,
kardinálu Richeliemu (kvůli lhostejnosti a nezájmu o vládu a stát).
V absolutní monarchii dokonce může být i parlament (který panovníka
omezuje). Ale častější je nějaká rada, které panovník sám předsedá
(funkce: vláda i parlament, jistou součástí MŮŽE být i soud, kde je
teokracie, tak i kněží/náboženství).
Pro zjednodušení:
1. Konstituční monarchie = monarchie + demokracie (dědičná hlava
státu, volená hlava vlády). Ta se dále může dělit, zbytek upřesňuje
politický systém.
Negativní forma: diktatura (premiér nebo někdo, nějaký vůdce kdo převezme
moc jako diktátor ale ponechá monarchii) nebo totalita (jen fašismus,
komunismus s monarchií si odporuje), klidně ve volbách – ale byly jen
kolem druhé světové, jinak moarchie nejsou k diktatuře/totalitě
náchylné a je to označení převážně pro nedemokratické republiky.
Ekvivalentem: parlametní republika.
Panovník nevládne, je symbolický, reprezentativní, má nějaké pravomoce a
povinnosti, čistě ale jen hlavy státu, min. pravomoce, Vláda a parlament
můžou jednat v jeho jménu/zastoupení,ale to je opět jen symbolika a nic
to neznamená.
2. Absolutní monarchie = „čistá“, úplná monarchie (dědičná hlava
státu i vlády), čili panovník má hlavně výkonnou moc. A kolik té moci
má jestli celou nebo se na vládě aktivně spolupodílí) nebo jestli má
i moc soudní nebo zákonodárnou (a kolik) to už upřesňuje politický
systém… Podstatné je, že monarcha, čili PANOVNÍK, VLADAŘ V-L-Á-D-N-E
(to jsou šoky, že by panonvík skutečně panoval… a přesně to znamená
absolutní monarchie).
Negativní forma: despotismus/tyranie (panovník sám je tyran, pravděpodobně
vládne nezákonně, má NEZÁKONNĚ neomzenou moc, kterou utlačuje lid a
omezuje jejich práva).
Ekvivalent: prezidentská republika (prezident je hlavou státu i vlády… je
to totéž, co abs. monarchie, jen je volený/dočasný, nedědičný). Má snad
prezident neomezenou moc, je to automaticky despocie nebo diktatura?
V dřívějších dobách neexistovala dělba moci, takže pro absolutní
monarchi se tak nějak vžilo, že vládnou neomezeně. A skuteně, i když
už později v renesanci koncept dělby moci existoval (on by ostaně už ve
starověku v jisté formě), tak je dělení moci v absolutních monarchiích
méně častě (protože dělba moci je neefektivní a je to sra*ka), to ovšem
TÉŽ NEZNAMNENÁ, že má panovník neomezenou moc, ale že má třeba
výkonnou (plnou nebo částečně omezenou) a i soudní a zákonodárnou, ale
NĚKÝM/NĚČÍM ze zákona/polit. systému omezenou (soudci/soudem, radou,
šlechtou,…).
Třeba osmanští sultáni (nebo perští nebo jiní orientální/východní
vladaři) byli typičtí absolutní vladaři, byli mnohem „absolutnější“
než třeba Ludvík XIV, ALE ani oni si (ze zákona/systému) nemohli dovolit
vše – podléhali třeba soudu nebo některému činitelovi v určitých
pravomocích, nemohli nařídit co chtěli,… dnenšní dmeokratické orgány
v republikách můžou de facto cokoli, „přestože“ jsou tam ony 3 moci
oddělené a každou z nich vykonávají skupiny (ale když se shodnou,
můžou, co chtějí).
Nemluvě o tom, že reálná absolutní moc neexistuje, i když by teroeticky
byla veškeré politická moc v rukou jediného vladaře, není neomezená: je
omezená přirozeností, lidskou a jinou omezeností (co je v ldiských
silách), deverzifikováním (přenesením pravomocí/povinností na jiné),
ale hlavně tolerancí (tolerancí vojska, jiných vysoce postavených, lidu a
podobně… i když to nejsou zákonem daná omezení) a tedy i kulturou
(tradicemi, povinnostimi, zvyky).
Negativní (nedemokratická) republika: diktatura nebo totalita.
A republikánští diktátoři byli v historii mnohonásobně krutější a
prostě horší, než nejhorší panovníci despoti. REpublika/demorkacie
plodí největší zlo (ne demokracie sam o sobě, ale to v co se svrhne…
diktaturu/totalitu, anarchii). Navíc, když se bavíme o republice-totalitě,
tak to není žádná moanrchie (deifinitivně), ani absolutní moc, ale
totalitní… snažcí se řídit vše sourkomý i věřejný život do
detailů (ideologická diktatura, fanatismus,…).
Takže tak.
Já jsem monarchista, jsem pro absolutní monarchii (dědičná hlava státu i vlády – což je totéž). ale nejsem pro vyloženě neomezenou moc, ale nejsem pro dělbu moci (poslední dvě si neodporují. Že má někdo třeba všechny tři moci, nezanemná, že je má v omeřené míře).
Ke zbytku: To sice asi jo, ale musíš se vžít, Alexandr sice vládl, ale
hlavně dobýval, bez dědice se něco takového opravdu neudrží a kdo by
počítal s tím, že tak brzy zemře…
Tamerlán byl geniální vojevůdce (i když podle mě o něco míň než
Filip, Alecandr), ale krutý jak cyp (genocidní) a rozhodně to nebyl nějaký
obratný vladař, to vůbec. :P
Těmi negativními formami míním negativní opozita, čili:
konsittuční monarchie je demokratická (demokracie,vollby) NEBO
nedemokratická (diktatura, toatlita).
Absolutní monarchie je spravedlná (zákonná, panovník vládne svědomitě,
spravedlivě, a podobně.. demokratická se vlyoženě nedá použít, protože
tohle je halvně symbol pro volby. přestože volby nezaručují
„demokracii“ a demokracie není synonymem ke správná nebo spravedlivá).
POKUD spravedlivá není, pak je to despocie – nezákonná nebo
utlačovatelská, prostě v tom smyslu despotická: tyranská, krutá,
nesprávná (většinou obojí, nezákonná i nespravedlivá).
Každopádně absolutní monarchie je nejefektivnější
(i nejstabilnější atd.) forma vlády, obzvlášť se správným politickým
systémem.
Dnes skoro nikde není, snad jedině Omán, jeden z nej polit. systému
dneška, ale stále má mnoho chyb (v historii byly lepší a může existovat
ještě lepší). Ostatní formy vlád se sebelepšíí systémem (politickým
i ekonomickým) nejsou a nemohou být tak dobré, jako absolutní monarchie
s dobrým systémem… kdo je monarchista a vidí výhody v děděná hlavě
státu (připravednost, kontinuita, důstojnost, atd atd.), tak musí být
blázen, že nevidí ty výhody i v děděné hlavě vlády (podporovatelé
konstituční monarchie a odsuzovači absoltní monarchie jsou buď pokrytci
nebo blázni… nebo podléhají tomu, že absolutní monarchie „je
despocie“ nebo „je nespravedlivá“ nebo že panovník má „totálně
absolutní moc.“ Blázni (bez znalsotí) budou říkat, že absolutní
moanrchie je něco jako despocie nebo nedej bože diktatura (naprostý nesmysl).
Já jsem vyloženě proti jakékoli formě diktatuře a totality, hnus, jeden
z nejhorších systému, ale jsem pro absolutní monarchii (bohužel její
význam lidi nechápou… kolikrát ani samotné monarchie, třeba
i konstituční nebo vůbec většiny politických/politologických pojmů).
Republika se zvrhává v diktaturu, totalitu, poměrně snadno
i v anarchii/chaos, nepokoj, neprsotou neefektivitu, složitsot
i nespravedlnost. Nejsem jejím odpůrcem, mám neutrální názor (protože
republika i monarchie jsou neutrální – význam doplňují dlaší věci
jako typ, vedlejší formy vlád, systémy), ale jejím příznivcem rozhodně
nejsem ani demokracie (ve smyslu voleb vlády/halvy státu).
Konstituční moanrchie jsou zase demokraticky stabilnější, než
republiky,
Ty ses taky rozepsal, tak jsem tě trumfl, ale prostě absolutní moanrchie
neznamená automaticky neomzenou moc. ;) A už vůbec ne nic negativní (je to
pozitivní forma vlády – pro mě nej -, negativní je despocie). :P
Abs. moanrchie byly v historii nejčastěji (i dkyž v různých kulturách
nebo různých systmech a společenském uspořádání). Republiky nyní
převažují, od 20 století (USA, propagace republikanismu, radikalismu,
využití situací, konec 1. světové, konec druhé světové,
diktátoři – diktatury, komunismus), ale to neznamená, že
jsou lepší.
Wiki nevěř…ta v politologii nezměrně pokulhává (co jiný jazyk, to taky kolikrát jiné definice, autoři atd.. každý si tam píše skoro co chce a jak chce).
Disraeli>>> Trochu se v těch komentářích ztrácím (tlačí mě čas), ale je jasné, že v tom máš zmatek.
Tudíž tvé tvrzení, že: " to ovšem TÉŽ NEZNAMNENÁ, že má panovník
neomezenou moc, ale že má třeba výkonnou (plnou nebo částečně omezenou)
a i soudní a zákonodárnou, ale NĚKÝM/NĚČÍM ze zákona/polit. systému
omezenou (soudci/soudem, radou, šlechtou,…)." jak píšeš je mylné.
Jakmile je panovník nějak omezen (kupříkladu stavy, které mu musí
odsouhlasit daně), NENÍ to absolutní monarchie. Jde třeba o STAVOVSKOU
monarchii (předchůdce absolutní monarchie). ;)
Ohledně Osmanů – přesně se jejich forma vlády nazývá „orientální despocie“. Monarchií jsou různé typy, kupříkladu může být i VOLENÁ (u nás uplatněno za Jiřího z Poděbrad). A ohledně „neomezené moci“, souhlasím, že ta skutečně neexistuje. Vládce se prostě NEZBYTNĚ MUSÍ opírat o nějakou podporu (ať již šlechty, kněží, měšťanstva, jiných soudruhů…).
BTW – Stalinova moc BYLA omezena a forma vlády v SSSR na tom nic nemění. Nikoliv ovšem REÁLNĚ právně (byl povětšinu kariéry jen generálním tajemníkem strany, tedy žádná výkonná a ani soudní či zákonodárná pravomoc). Byla omezena (viz výše) právě tou podporou ostatních. Vysvětlím – když rozpoutal předválečné „čistky“, potřeboval na to Ježova (a Ježov účelově se Stalinovým souhlasem sjednotil všechny sovětské tajné služby a organizace včetně vojenskéhop zpravodajství do jedné). Taková koncentrace moci u jedné osoby ovšem u politbyra v dlouhodobé perspektivě budila hrůzu, proto NEBYL problém Ježova „když bylo po všem“ popravit. Stlinovi stačilo jen politbyru předložit „důkazy“, které nashromáždil Ježovův nástupce Berija. A na Beriju si Stalin zase „pěstoval“ Abakumova, eh, to je na dlouho. Každopádně KDYBY měl Stalin ABSOLUTNÍ moc, nemusel by se s něčím takovým zdržovat. Prostě by Ježova odvolal a nechal popravit jediným rozkazem BEZ nějakého schválení politbyra, chápeš? ;) :)
Tak znova,
absolutní monarchie, vláda pavnovníka. Absolutní (=úplná) monarchie.
Dědičná hlava státu i vlády. Absolutní je monarchie ne moc (znovu ti
říkám,kašli na tu wiki, to raději zkus anglickou wiki, jako head of
government). A když chceš v tomhle té wiki věřitt, projdi si starověké,
různé středověké a orientální monarchie (ve státním zřízení je
napsáno absolutní moanrchie.. a proč asi? Protože to bylyl absolutní
moanrchie).
Stavovská monarchie předchůdce absolutní… tak určtiě, přestože
absolutní moanrchie tu máme de facto od pavěku… 😂
konstituční monarchie, vláda premiéra (a spol), volby. Částečná
monarchie, monarchie+demokracie.
Tnovu ti říkám nepleť si to z absolutismem (Ludvík XIV) – centrralizace, byrokracie, dvůr, neomezená moc panovníka nebo o její snahu, merkantilismus,…
Omezení je v něčem jiném. Koonstituce taky. I absolutní monarchie jsou
konstituční (de iure nebo i de facto, každý stát má ústava/je ústavou,
ať už psanou nebo nepsanou – a pokud psanou – tak třeba dodržovanou
nebo ne,…).
Ale hele, mně je to jedno, ale prostě ne, máš tam mega chyb, žádná
orientální despocie, žádná neomezená vláda, atd atd,… Ale žíj si
v tom, když budeš spokojený, nebudu machrovat, ale mámnačteno dost
politologikých knihy a učebnic. :P
Disraeli>>> Jde o terminologii, pokud nevysvětlíš jaký je rozdíl mezi „absolutní monarchíí s nějakým omezením“ (a jakým) a jinými druhy monarchií (nějak omezených) , asi nedojdeme ke stejnému. :)
Ona totiže NEEXISTUJE nějaká „napůl“ monarchie či „méněmonarchie“, stejně tak jako nějaká „vícemonarchie“. Monarchie buď JE nebo NENÍ. A nezáleží na jejím typu. Stejně tak jako plněný ovocný knedlík je STÁLE plněným ovocným knedlíkem, jakkoliv jednou může být švestkový, jindy jahodový nebo meruňkový. Stejně takové jsou i monarchie a je fuk, jestli je absolutní, konstituční, parlamentní nebo jiná.
No popřemýšlej – jaký má smysl tvá „definice“ že „absolutní monarchie JE konstituční“? To bys mohl třeba v matematice konstatovat, že KAŽDÁ JEDNIČKA JE DVOJKA. A přitom vímweš, že to tak NENÍ, hodnota 1 je JÏNÁ, než hodnota 2 atd. ;) :D :D
Ty seš kotě v botě ;)
Přesně to ten název znamená. Absolutní monarchii ozančuje TAKOVOU
monarchii, která je absolutní (whoa!), tedy zosobněnou monarchii, úplnou
monarchii. Hlava státu, hlava vlády,… to je zde monarchie, kde takové
dřív byly všechny (před vznikem konstitučních – a hlavně jejich
definování). Bezvýhradní monarchie, kde není hlava státu oddělena od
hlavy vlády (jako v kontituční moanrchii, která je oddělena od
politických mocí a je to jen čistě hlava státu) a vládne. Avšak nemusí
(ale může) mít zákonně neomzenou politickou moc (všechny tři složky
v neomezené míře… ale takové skoro žádné avs. monarchie nebyly –
vždy byly ze zákona/systému něčím omezené, i když výkonná moc
zpravidla ne).
Když už jsi zmínil, že něco nemůže být jen napůl, tak by sis měl vyhledat třeba hesla jako „semi-constitutional…“ nebo „semi-presidential…“ ;)
A já netvrdím, že je něco v monrachii napůl. Ne přímo v tom smyslu,
jinak to může být roz/děleno (složeno s více částí)… a žádná
forma vlády není sama jediná, vždy se skládá z několi, z nichž jedna
převažuje. Skládá se ze systémů (polit. a ekon.) a z dalších
(vedlejších) forem vlád (to upřesňuje ten systém), které doplňují tu
hlavní.
Můžeš mít absolutní dědičnou moanrchii (nebo volenou), může být
feudální, merkantilní, otrokářská nebo kapitalistická (což platí i pro
jiné formy vlád/států, tohle se týká vyloženě ekon. systému a
rozdělení společnosti), z jiného soudku dále aristokratická, teokratická
nebo zbožštělá, byrokratická, stavovská, atd atd,…
Absolutní monarchie má jednu hlavní formu vlády (a další/vedlejší
upřesňující) – což je monarchie. Konstituční monarchie má 2 hlavní
formy vlád (monarchie a demokarcie).
Pro příklad celé pojmenování formy vlády nebo celého státní zřízení
může být třeba takové: absolutní dědičná monarchie, unitární,
kapitalistická a další (a nebo může být jiná jako feudální, nebo
volená, nebo parlamentní, nebo federační atd..).
U těch, co jsou pokrytecké (diktatury) se může rozlišovat ještě de iure
(co sami o sobě právně říkají, že jsou) nebo de facto (co ve
skutečnosti jsou).
Republiku taky můžeš mít parlamentní nebo prezidentskou, ale tím to
rozhodně nekončí (systéme a další formy vlád)… demokratická nebo
nedemokratická, dále třeba byrokratická, aristokratická, oligarchická,
ochlokratická, otrokářská, teokratická, anarchistická,… z jiného
dělení zase unitární, feerální nebo unijní atd.
Ale víc už na to kašlu, snad tady na posledním jednoduchém příkladě
to pochopíš: dá se to ještě rozdělit na formu STÁTU (a nikoli vlády).
Takže pro zjednodušení, máš dvě formy státu (když nepočítáme vyjímku
jako třeba anrchii/bezvládí nebo v jistém směru třeba teokracii):
republiku a monarchii (pojmenování čistě podle hlavy státu) a PAK teprve
máš formy vlád (kterých je velká spousta, z nichž mnohé už
zaniklé).
Takže konstituční monarchie je z pohledu formy STÁTU monarchie, ale
z pohledu formy VLÁDY demokracie (volby, premiér, vláda/parlament,..).
Absolutní monarchie je monarhcií, jak podle formy STÁTU, tak podle formy
VLÁDY (protože panovník vládne ;)). A ježíšku na křížku, přesně
TOHLE ten název absolutní znamená a označuje, je to ÚPLNÁ monarchie… ale
každý druh moanrchie nebo i republiky může vypadat úplně jinak (podle
politických a ekonomickcýh systému, které to dále upřesňují a
definují… jakož i rozdělení a výkon moci, typy orgánů atd.).
Ale těch forem vlád je vždy více (jak už jsem zmiňoval, není to jen
demokracie nebo monarchie). Když moarnchie tak jaká, když republika, tak
jaká.
U nás máš třeba režim systém formu státu, formu vlády, státní
zřízení a podobně… ale třeba v angličitně pro tohle všechno (kromě
systému) mají jediné slovo Government a tam se vyíše VŠECHNO, co tam
spadá (jaká ta monarchie/republika je, z čeho se skládá, co je tam
důležité – z hlediska moci, jaké systémy má)…
ŠLUS , mio dio :P
… míněna vyloženě třeba poloprezidentská republika. ;)
Parlamentní republika… prezident nemá skoro žádnou moc (drobky a to
ještě omezené).
Poloprezidentská… prezident má moc, se kterou se s někým dělí
(parlament), s tím, že prezident může mít třeba i převahu nebo se
vzájemně oomezuj ves tejné míře. Zpravidla má zákonodránou moc (francie,
rusko…)
Prezidentská… prezident (hlava státu) je zároveň hlavou/předsedou vlády,
má výkonnou moc (často v omezené míře).
Kelt, co je to, co nedosáhl nikdo jiný (slyšel jsem to už víckrát)?
Vytvořit nebo dobýt říši ? (to udělali i jiní a byly i větší
říše, než jeho – a hlavně i trvalejší). Vyhrát bitvy? Dobrá
strategie a taktika? To vše měli i jiní (srovnatelné). Ale co je to, co
dosáhl jen on a nikdo jiný? Svět nedobyl, říše to byla velká, ale
vytvořil ji hlavně díky dědictví a vyhrané bitvě. Plno jiných říší
bylo větších…
Já ho nijak nedehonestuji, pokládám ho za JEDHNO Z největších panovníků
a dobyvatelů, ale říkám, že takových bylo víc, včetně jeho samotného
otce, který je velmi opomíjený. Co ho ale staví nad ty ostatní, když je
velmi často už po tisíceletí považován za toho NEJ?
Disraeli, já jsem uvedl svůj názor a přiznávám, že v oborech vojenství a politika a historie nejsem odborník na svém místě. Ale to na těchto stránkách snad nemůžeš očekávat. Pokud tě to zajímá, určitě najdeš zajímavé informace jak na internetu tak v odborné literatuře. Zkus kontaktovat nějaký historický ústav, katedru historie, vojenství a pod.
annas | 5913 | |
Drap | 4646 | |
led | 3008 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2242 | |
zjentek | 1660 | |
ivzez | 1445 | |
aliendrone | 1423 | |
quentos | 1423 | |
elkon | 1334 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |