Je alespoň jedno řešení, jak se zbavit doživotního cejchu psychotika?

Diagnózu psychotik jsem dostal i přesto, že jsem zvládal své sociální role. Učil jsem se tak, abych nepropadal. Odmaturoval jsem. Dokonce jsem hned po škole šel na brigádu, zatímco takových 80 % mých bývalých spolužáků si hned začalo užívat prodloužených letních prázdnin. Kromě toho všeho jsem sám došel na úřad vyřídit si invalidní důchod.

Přesto jsem získal diagnózu psychotik. Lékaře jsem se ptal, jestli náhodou nejsem schizofrenikem. Lékař řekl, že ne. Ulevil jsem si. Po mnoha měsících od této události jsem se dozvěděl, že psychotikem já Rokio jsem, ale že nemám schizofrenii, nýbrž schizoafektivní psychózu.

Už na základní škole jsem si říkal, že v mém životě se jednou všechno podělá. První morová rána přišla, když nám jeden učitel na konci základky řekl, že jsme jen lejno u cesty. Druhá přišla po maturitě. Třetí mě teprve čeká. Nastane, až vy všichni uživatelé mě začnete nenávidět za to, co jsem to za člověka. Co jsem to za zrůdu. Ne. Jsem jenom zrůda, která si oblékla lidské tělo a bytost, která se neměla narodit jako člověk, nýbrž jako ta nejprimitivněj­ší améba.

Nenáviďte te mě, uživatelé. Proklejte te mě až do morku kostí. Já Rokio si nezasloužím být ani tím nejnižším z nejnižších. Měli by mě okamžitě právě teď eskortovat do zabezpečovací detence, aby taková zrůda jako Rokio nemohla být trnem v oku slušných lidí jako jste vy.