Je a býval v historii blahobyt příčinou či důsledkem rozpadu nastoleného řádu?

Jednoznačně ano. Všechny velké civilizace vymřeli na blahobyt. To proto, že ti natolik chtěli užívat svého blahobytu zapoměli na to nejzákladnější: Přežít. Zkrátka, přestali být ochotni umírat v boji. Měli přeci armády, měli stát…

Vemte si, že ti, co maj málo, nebo nic tak klidně jdou na smrt do boje. Oni totiž nemaj co ztratit, jen získat. A když vidím dnešní naší společnost, jak mladí přeci nepůjdou na vojnu a nebudou poslouchat nějaký zelený vylízaný mozgy, nebudou válčit, protože si přeci platěj armádu… A kdo to za ně jako má dělat? Kdo má mít větší zájem na vlastním přežití, než člen společnosti sám? Ženeme se do záhuby a dopadnem stejně, jako mnoho jiných: Vymřeme na blahobyt. A už to začalo.

Podle mne obojím, ale příčinou častěji.

Blahobyt vede ke stále větší nenasytnosti,
někdy i k degeneraci společnosti.

I my jsme příkladem, k čemu vede blahobyt. Jsme společností, která ztratila ostražitost i pud sebezáchovy. Chováme se stylem „po nás potopa“, nesnažíme
se uchovat zemi v takovém stavu, v jakém jsme ji převzali od svých předků.

Upravil/a: ivzez

Myslím, že blahobyt nějaké vrstvy lidí s rozpadem nastoleného řádu nemá nic společného. Neznám stát v historii ani v současnosti, kde by si většina lidí žila blahobytně, vždy je to jen vymezená vrstva lidí, která si tak žije na úkor těch chudších. Pokud ta vládnoucí třída podlehne úpadku, bývá nahrazena jinými. Ano občas dojde k revoluci, ale časem se všechno vrátí do vyjetých kolejí.

Příčinou rozpadu řádu býval spíše nedostatek blahobytu.

Asi bych se přiklonil ke Keplerovi, ten je nejblíž (podle mne). ;) :)
Podle mne je ale hlavní důvod vyčerpání extenzivních možností růstu. Systém se pak zaměřuje na „vnitřní zdroje“, což vede k úpadku. Příklad: starý Řím > poté co se vyčerpal směrem navenek, začal uplatňovat vnitřní kořistění (kolonát – znevolnění či zotročování původně svobodného obyvatelstva), což nakonec vedlo k definitivnímu oslabení a podkopání stability a následnému podlehnutí „barbarskému“ světu, který v konečném důsledku přinášel VYSVOBOZENÍ ze stávající neúnosné situace.

Podobný obraz vidíme i dnes – stále se zvyšující daně a poplatky, stále větší vysávání/okrádání lidí (velice sofistikovanými způsoby, např. inflace), systém zkrátka NEDOKÁŽE jinak, než si pod sebou podřezávat větev. Zastavit či změnit se to NEDÁ! (i když mnozí trpí iluzemi o „reformách“ či „korekcích“ apod.)

Tudíž to NENÍ o blahobytu či jeho míře obecně, nýbrž o jeho zdrojích a způsobu nabývaní. BTW – dobrá otázka!