Avatar uživatele
Damiana

Jdete ve šlépějích svých rodičů?

Nebo jablko padlo daleko od stromu?
Jste si – ve svém současném věku – podobní povahou, názory, zájmy apod. se svými rodiči (když měli vaše léta)?
Nebo jste úplně jiní, než jsou (byli) oni?

Doplňuji:
ad Hanulka11: Klíďo řeknu. Absolutně odlišná – rodiče mám na můj současný vkus až moc „normální“.:-)

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 11Pro koho je otázka zajímavá? annas, dudu, manon, aramah, iceT, johana 56, hanulka11, Tom20, anonym, anonym, anonym před 4408 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
anonym

Ano i ne. Povahou jsem hodně po nestandardní německé babičce a zájmy ( snad i trochu talentu) mám po tatínkovi, který byl výtvarník, živil se jako keramik, později byl zaměstnán jako výtvarník v divadle a ještě později ředitel toho divadla. Od maminky jsem se odkutálela daleko, jsme každá jiná, ale tolerujeme se. Bratr jí to snad vynahrazuje a někteří moji bývalí manželé také.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Sůwa

Ne, nejdu a v něčem je to docela škoda. Rodiče uměli každý několik cizích jazyků, kdežto já jsem ráda za ten rodný. Je ale pravda, že co jsem doma neopravila já, to nebylo. Tak je to až do současnosti, ale už opravuji jen pro sebe. Nejvíc jsem využila v životě organizační talent a ten mám nejspíš po mamince, jenže ta ho bohužel využila jen málo.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
manon

Nejdu v jejich šlépějích, ale podobu především s matkou nelze zapřít. Především tu povahovou.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Kohut57

Genetika je tak silná,že nevěřím, že by se to nepoznalo. Ve vzhledu, vlastnostech, postojích, charakteru. Minimálně z 50% tam musí být shoda. Výchova tak velký potenciál nemá, ale i tam by alespoň 15 % mělo být dohledatelných. Je pravda, že to musí posoudit třetí osoba. Sám se obvykle každý špatně analyzuje. A dost často se i brání být kopií. Dnes se vidím jako 99% podoba rodičů, a to jsem se celý život snažil odlišovat. Počítejte s tím, že asi každý osmý není dítětem svého otce. A někdo ani matky. Těch omylů v porodnicích bylo vice, než se přiznává. Práce a náplň života se srovnávat nedá, je jiná doba.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
dudu

Ne, v patnácti jsem odešel do světa za vzděláním a od té doby se k rodičům fyzicky vracel občas a duševně už vůbec ne. Tvrdý internátní režim na střední škole mě přinutil řídit se vlastním rozumem a jít svojí cestou, byť za cenu chyb a omylů. Jak ve stáří pomalu senilním, mám občas výčitky, že jsem se někdy měl, či mohl chovat jinak, ale z celkového hlediska ve svém konání i po létech hrubky nenacházím. A pokud na mne padne depka, vždy najdu oporu u svojí stálice, která je mojí paní a partnerkou téměř čtyřicet let.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
RyuzakiKate

Hezky něco od táty a něco od mámy. Hodně lidí nám říká, že jsme si s mamkou vzhledově podobné, i když samy nevíme čím, ale asi krátkými vlasy, brýlemi a úsměvem. Co se týče chování, tak po ní mám asi nějaké to chování k opačnému pohlaví, k čemuž ona říká, že jsem na ně snad ještě drsnější než ona :D Po tátovi mám prej xichty, odsekávání a další radosti. Po obou mám určitě cit pro umění – kreslení, hudba, kritika, čtení a černý, mnohdy až cynický humor. Myslím, že za pár let se třeba ještě něco pěkného projeví, co třeba umí oni a já ne. Můžu říct, že jsem se sebou celkem spokojená, ale jedna jediná věc mě netěší – mamka vždycky měla spoustu kamarádů a kamarádek, kteří si ji vážili, táta od sebe lidi spíš odrazoval. A navíc je jiná doba, tudíž se upřednostňují vlastnosti extrovertů a pro melancholické introverty, jako jsem já, tu pomalu není místo… :(

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
quentos

Ve šlépějích otce určitě ne. Coby učitel spíše ve šlépějích matky, ona však s touto profesí začala až později a úplně v jiném oboru ;{)>

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
hanulka11

Ne , určitě nejdu a jsem za to i ráda.
Doplňuji:
A jak jsi na tom ty Damiano? Pokud nám to sdělíš?????

Upravil/a: hanulka11

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

Jsem uplně jiný, někdy se zkrátka nezdaří.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
aramah

Jsem dcera své matky..
Ale jak s oblibou říkám jsem po tatínkovi 🙂

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Ne. Jako „jablko“ jsem se zakutálela pěkně daleko. Také uznávám jiné životní priority, mám jiné názory. Hlavně srovnání s matkou pokulhává. Té jsem možná podobná, ale povahově jsme hodně rozdílné. S tatínkem bude srovnávání hodně těžké, protože zemřel skoro před třiceti lety a já si ho pamatuji pouze jako člověka velmi moudrého a spolehlivého.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Larissa

Bojím se, že jo…

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Natty*

Vzhledově rozhodně ano, ale stejných povahových rysů moc ne… Jsem taková zlatá střední cesta.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
honza19hk

Ne ,podobný rodičům moc nejsem,ať už prací či vzhledem.Leda tak vzděláním.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
balca

ne jdu svou vlastní cestou ;)

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
elvan

Dřív nám s mámou říkali, že jsme sestry. Vizuální podoba se rozhodně nezapře, povahová taky. Ale je to spíš volná variace na téma.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Damiana

ad hanulka11: V čem je ten zásadní rozdíl?:-)

před 4409 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Michal Kole

Damino, umí tvý rodiče také plavat nebo jsi v rodinně jedinná s touto „nadlidskou“ dovedností ?

před 4409 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Damiana

Ale kdepak – tu „nadlidskou“ schopnost mám po taťkovi – ten jí také vládnul. A dokonce mě „nutil“ v bazénu pod vodou hledat desetníky! To už dneska nedělám. (Ale mamka je ale neplavec.)

před 4408 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
venkovan

Ani se nedivím – desetníky pod vodou prakticky nenajdeš.

před 4408 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
hanulka11

Díky Dami...... za odpověď – žijeme prostě jinak – moji rodiče byli na mne pyšní- dokud žili

před 4408 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Damiana

hanulka11: 🙂

před 4408 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
hanulka11

Dá se říct ve všem …v zálibách, povolání, povaha, vše- jsem prostě odkoulená daleko od stromu .Stalo se to hned od mala – měla jsem vždy svou hlavu a šla jsem si za svým…jsem za to ráda, snažím se vše dotáhnout kam si „umanu“

před 4409 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Damiana

Díky za doplnění.:-)

před 4409 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

Damiana- desetníky? To je jak z Boženy Němcové :)))

před 4408 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Damiana

🙂 No jo, ale on je tam předtím rozhazoval! Zas takové socky jsme nebyli!:-))))

před 4408 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

To my možná ano, jako děti jsme dávaly pětadvacetníky na koleje a nechávaly je (ještě jezdila „pára“) rozject je na placku. A to byl doma fakt průšvih, že si nevážím peněz…přitom se hodily tak akorát do telefonní budky!

před 4408 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Damiana

No alespoň jsi nebyla chamtivá, jako někteří spratci. Já měla spolužačku, která když k nám jednou přišla na návštěvu a mamka se jí zeptala, co by jí mohla nabídnout, tak na férovku řekla: Peníze.

před 4408 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek