Nebo jablko padlo daleko od stromu?
Jste si – ve svém současném věku – podobní povahou, názory, zájmy
apod. se svými rodiči (když měli vaše léta)?
Nebo jste úplně jiní, než jsou (byli) oni?
Doplňuji:
ad Hanulka11: Klíďo řeknu. Absolutně odlišná – rodiče mám na můj
současný vkus až moc „normální“.:-)
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 11Pro koho je otázka zajímavá? annas, dudu, manon, aramah, iceT, johana 56, hanulka11, Tom20, anonym, anonym, anonym před 4393 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Ano i ne. Povahou jsem hodně po nestandardní německé babičce a zájmy ( snad i trochu talentu) mám po tatínkovi, který byl výtvarník, živil se jako keramik, později byl zaměstnán jako výtvarník v divadle a ještě později ředitel toho divadla. Od maminky jsem se odkutálela daleko, jsme každá jiná, ale tolerujeme se. Bratr jí to snad vynahrazuje a někteří moji bývalí manželé také.
0 Nominace Nahlásit |
Ne, nejdu a v něčem je to docela škoda. Rodiče uměli každý několik cizích jazyků, kdežto já jsem ráda za ten rodný. Je ale pravda, že co jsem doma neopravila já, to nebylo. Tak je to až do současnosti, ale už opravuji jen pro sebe. Nejvíc jsem využila v životě organizační talent a ten mám nejspíš po mamince, jenže ta ho bohužel využila jen málo.
0 Nominace Nahlásit |
Nejdu v jejich šlépějích, ale podobu především s matkou nelze zapřít. Především tu povahovou.
0 Nominace Nahlásit |
Genetika je tak silná,že nevěřím, že by se to nepoznalo. Ve vzhledu, vlastnostech, postojích, charakteru. Minimálně z 50% tam musí být shoda. Výchova tak velký potenciál nemá, ale i tam by alespoň 15 % mělo být dohledatelných. Je pravda, že to musí posoudit třetí osoba. Sám se obvykle každý špatně analyzuje. A dost často se i brání být kopií. Dnes se vidím jako 99% podoba rodičů, a to jsem se celý život snažil odlišovat. Počítejte s tím, že asi každý osmý není dítětem svého otce. A někdo ani matky. Těch omylů v porodnicích bylo vice, než se přiznává. Práce a náplň života se srovnávat nedá, je jiná doba.
0 Nominace Nahlásit |
Ne, v patnácti jsem odešel do světa za vzděláním a od té doby se k rodičům fyzicky vracel občas a duševně už vůbec ne. Tvrdý internátní režim na střední škole mě přinutil řídit se vlastním rozumem a jít svojí cestou, byť za cenu chyb a omylů. Jak ve stáří pomalu senilním, mám občas výčitky, že jsem se někdy měl, či mohl chovat jinak, ale z celkového hlediska ve svém konání i po létech hrubky nenacházím. A pokud na mne padne depka, vždy najdu oporu u svojí stálice, která je mojí paní a partnerkou téměř čtyřicet let.
0 Nominace Nahlásit |
Hezky něco od táty a něco od mámy. Hodně lidí nám říká, že jsme si s mamkou vzhledově podobné, i když samy nevíme čím, ale asi krátkými vlasy, brýlemi a úsměvem. Co se týče chování, tak po ní mám asi nějaké to chování k opačnému pohlaví, k čemuž ona říká, že jsem na ně snad ještě drsnější než ona :D Po tátovi mám prej xichty, odsekávání a další radosti. Po obou mám určitě cit pro umění – kreslení, hudba, kritika, čtení a černý, mnohdy až cynický humor. Myslím, že za pár let se třeba ještě něco pěkného projeví, co třeba umí oni a já ne. Můžu říct, že jsem se sebou celkem spokojená, ale jedna jediná věc mě netěší – mamka vždycky měla spoustu kamarádů a kamarádek, kteří si ji vážili, táta od sebe lidi spíš odrazoval. A navíc je jiná doba, tudíž se upřednostňují vlastnosti extrovertů a pro melancholické introverty, jako jsem já, tu pomalu není místo… :(
0 Nominace Nahlásit |
Ve šlépějích otce určitě ne. Coby učitel spíše ve šlépějích matky, ona však s touto profesí začala až později a úplně v jiném oboru ;{)>
0 Nominace Nahlásit |
Ne , určitě nejdu a jsem za to i ráda.
Doplňuji:
A jak jsi na tom ty Damiano? Pokud nám to sdělíš?????
Upravil/a: hanulka11
0 Nominace Nahlásit |
Ne. Jako „jablko“ jsem se zakutálela pěkně daleko. Také uznávám jiné životní priority, mám jiné názory. Hlavně srovnání s matkou pokulhává. Té jsem možná podobná, ale povahově jsme hodně rozdílné. S tatínkem bude srovnávání hodně těžké, protože zemřel skoro před třiceti lety a já si ho pamatuji pouze jako člověka velmi moudrého a spolehlivého.
0 Nominace Nahlásit |
Vzhledově rozhodně ano, ale stejných povahových rysů moc ne… Jsem taková zlatá střední cesta.
0 Nominace Nahlásit |
Ne ,podobný rodičům moc nejsem,ať už prací či vzhledem.Leda tak vzděláním.
0 Nominace Nahlásit |
Dřív nám s mámou říkali, že jsme sestry. Vizuální podoba se rozhodně nezapře, povahová taky. Ale je to spíš volná variace na téma.
0 Nominace Nahlásit |
Damino, umí tvý rodiče také plavat nebo jsi v rodinně jedinná s touto „nadlidskou“ dovedností ?
Ale kdepak – tu „nadlidskou“ schopnost mám po taťkovi – ten jí také vládnul. A dokonce mě „nutil“ v bazénu pod vodou hledat desetníky! To už dneska nedělám. (Ale mamka je ale neplavec.)
Díky Dami...... za odpověď – žijeme prostě jinak – moji rodiče byli na mne pyšní- dokud žili
Dá se říct ve všem …v zálibách, povolání, povaha, vše- jsem prostě odkoulená daleko od stromu .Stalo se to hned od mala – měla jsem vždy svou hlavu a šla jsem si za svým…jsem za to ráda, snažím se vše dotáhnout kam si „umanu“
Damiana- desetníky? To je jak z Boženy Němcové :)))
To my možná ano, jako děti jsme dávaly pětadvacetníky na koleje a nechávaly je (ještě jezdila „pára“) rozject je na placku. A to byl doma fakt průšvih, že si nevážím peněz…přitom se hodily tak akorát do telefonní budky!
No alespoň jsi nebyla chamtivá, jako někteří spratci. Já měla spolužačku, která když k nám jednou přišla na návštěvu a mamka se jí zeptala, co by jí mohla nabídnout, tak na férovku řekla: Peníze.
Drap | 1712 | |
marci1 | 1092 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 712 | |
iceT | 687 | |
led | 618 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |