V polovině září 1935 přijal německý Říšský sněm (Reichstag) dva ústavní zákony, které se staly základnou pro pozdější legální vyloučení Židů z německé společnosti
První z těchto zákonů, Zákon o říšském občanství, stanovil, že občanem Říše může být pouze Němec nebo člověk s příbuznou krví. V okamžiku zavedení tohoto zákona ztratili němečtí Židé svá politická práva a stali se Staatsangehörige (státními příslušníky), zatímco árijští Němci byli označeni jako Reichsbürger (říšští občané).
Druhý zákon, Zákon na ochranu německé krve a německé cti, zakazoval uzavírat sňatky mezi Židy a Němci a zapovídal také jejich mimomanželský styk. Židovským domácnostem bylo zakázáno zaměstnávat německé služebné ve věku do pětačtyřiceti let či vztyčovat německou vlajku.
Tyto komplikované procedury se netýkaly pouze Židů, ale též nemalé části nežidovské společnosti. V řadě státních povolání byli zájemci nuceni dokazovat svůj árijský původ.
Doplňuji:
Vzhledem k tomu, že ani nacisté neměli (a ani nemohli mít) k dispozici žádný spolehlivý vědecký prostředek pro zjišťování rasy, byla pro určení židovského původu podle norimberských zákonů rozhodující příslušnost prarodičů k židovské náboženské obci. Za plného Žida byl považován každý, kdo pocházel alespoň ze tří židovských prarodičů. Velmi komplikovaná byla pak kategorizace tzv. míšenců

https://www.ho­locaust.cz/de­jiny/holocaust/his­toricky-kontext/nacisticka-ideologie/norim­berske-zakony-1935/

Zdroj: http://www.ho­locaust.cz/cz2/his­tory/events/nu­remberg_laws

Upravil/a: annas

Norimberskými zákony se rozumí především dva ústavní zákony německého Říšského sněmu přijaté 15. září 1935 v Norimberku: zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti. Lze k nim ovšem obsahově přiřadit i jiné zákonné úpravy obsahující nástroje k persekuci tzv. „rasově méněcenného obyvatelstva“, např. zákon o vlajce a státním znaku a později vydaný zákon o zdravém manželství. K realizaci ustanovení zákonů byla postupně vydávána prováděcí nařízení, první z nich 14. listopadu 1935, které stanovovalo, kdo má být pro potrěbu daných zákonů považován za Žida nebo židovského míšence. Norimberské zákony byly rozšířeny také do zemí Německem okupovaných, v Protektorátu Čechy a Morava byly principy zakotvené v těchto zákonech poprvé použity v Nařízení Říšského protektora v Čechách a na Moravě o židovském majetku ze dne 21. června 1939.

Nebylo to obráceně? Frickové to potřebovali dokazovat.

http://cs.wiki­pedia.org/wiki/No­rimbersk%C3%A9_z%C­3%A1kony

Jak nacisté prokazovali svým obětem židovský původ?"

To druhé. Každý musel svůj původ doložit svůj původ rodokmenem získaným z matričních záznamů.
Požadovaná délka rodokmenu se řídila významností zastávaného postavení. Žid byl údajně považován za Žida tehdy, pokud někteří z jeho předků byli Židé (podle matričních záznamů) a jejich součet převyšoval počet nežidovských předků na stejné generační úrovni. U takzvaných židovských míšenců bylo ale takové rasové určování poměrného podílu „židovské krve“ při delších rodokmenech poměrně komplikované, proto si to prý místně nacistické úřady i různě zjednodušovaly. Na východě se tímto složitým postupem často ani nezabývali a jako rasového „Žida“ brali jednoduše každého, kdo byl veden v úředních záznamech jako žid, to jest jako vyznavač judaismu

Zdroj: http://blog.ak­tualne.centrum­.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?i­temid=11178&fr­om=300