Zopakujte si rozdělení sloves, snad vám bude určení přísudku jasnější.

Podle významu slovesa rozlišujeme:

1. slovesa plnovýznamová (dějová) – mají samostatný věcný význam i významy

mluvnické – zpravidla jsou přísudkem, ale mohou být i jiným větným členem..

Tato slovesa můžeme dále rozdělit na:

• slovesa předmětová (valenční) – potřebují vždy doplnění nějakým

předmětem, např. koupit ovoce, docílit opaku, poslat dopis,…
Pozn.: valence = schopnost slovesa vázat na sebe předmět/y

• slovesa bezpředmětová – nepotřebují doplnění předmětem, např. stát,

sedět, jít, zešedivět, zestárnout,…

2. slovesa neplnovýznamová (pomocná) – sama nemají plný věcný význam a potřebují

doplnit jiným plnovýznamovým slovesem.

Tato slovesa můžeme dále rozdělit na:

• slovesa způsobová – mít (povinnost), muset, moci, smět, chtít,
• slovesa fázová – označují různé fáze děje – začít, začínat, přestat, přestávat,

např. přestaň plakat, začněte se učit,…

• slovesa pomocná – být, mít – jejich pomocí se tvoří slovesné tvary složené,
• slovesa sponová – spojují jmenný přísudek s podmětem – být, bývat, stát se,

stávat se atd.

Nenaučím se lhát. Z přehledu, který jsem vložila, určitě poznáte, že "nenaučím se " je sloveso plnovýznamová, předmětné, takže přísudek slovesný potřebuje doplnění. Zeptáte se: co se nenaučím? Odpovíte lhát = PT. – lhaní.

Stejně budete postupovat u slovesa bavit se. Na to určitě už přijdete sám(a).