Jaký původ má slovo „žvanit“?

Jiří Rejzek Etymologický slovník, Dovíme se, že slovesa žvanit, žvanec, žvýkat – mají stejný původ až z indoevropštiny.

žvanit hanlivě., žvanění, žvanil, prožvanit,vyžvanit. K staršímu a staročeskému . žváti ‘žvýkat; žvanit, tlachat’ (od slovesného podst. jména žvání ‘žvanění, tlachání’), dále viz :žvýkat

žvanec ‘rozžvýkané sousto’. Od staršího
žváti ‘žvýkat’, viz :žvýkat.

žvýkat, žvýkací, žvýkačka, ožvýkat, přežvýkat, přežvýkavec, rozžvýkat, sežvýkat. Odvozeno asi od subst. žvyk (u Junmanna
‘chuchvalec, který u dobytka po žrádle
zůstává v ústech’) a to pak od stč.
žváti (1.os.přít. žuju) ‘žvýkat; žvanit,
tlachat’. P. żuć, r. ževát’. Praslovanské . *žьvati
(1.os.přít. *žujǫ) je příbuzné s litevským. žiáunos ‘žábry’, loyšským . žaunāt ‘hodně jíst’,
něm. kauen ‘žvýkat’, angl. chew, nper.
j͘āviden tv., vše nejspíš z indoevropského *ǵ(i)eu-
‘žvýkat.

Upravil/a: annas