Jaký nejošklivější sen se vám kdy zdál?

Mě se zdálo, že jsem továrník. Když jsem se vzbudil, stál mě už jen komín!

Bylo krásné horké léto a tak jsem ze skály skočil do jezera. Ponořil jsem se hluboko, přehluboko a zaboha jsem nemohl najít cestu k hladině. Už jsem nemohl vydržet s dechem a když jsem konečně dosáhl hladiny, zjistil jsem, že je celá zamrzlá. Vzbudil jsem se úplně utopený, hrůza.

Nějaké krváky se mi nezdají, ale pamatuji si na jeden, který byl na psychiku hodně náročný, ač se to nemusí zdát.
Byla jsem ve své bývalé práci a chtěla normálně odejít domů na konci směny. Bohužel nám tam naletěla velká spousta Romů. Byli všude. Zamkli mě i ostatní spolupracovníky do jedné místnosti. Nejstarší (z nás zaměstnanců) v této situaci vyklopil umístění dosud utajovaného východu. Šli jsme nějakou šachtou, bylo to velmi těsné a moc tomu nepřidával i fakt, že jsem v reálném životě klaustrofobik, což se mi přeneslo i do snu. Bylo to šílené. Když jsme vylezli všichni ven, stačilo projít dveřmi, nasednout do aut a odjet. Jenze tam zase byli ti Romové. Ten šok byl tak velký, že jsem se vzbudila.

Také tedy nevím, čím přesně je to způsobeno (nepídila jsem se po tom), ale pokud jsem nemocná, zdají se mi celkově hodně zvláštní sny. Je to celé nelogické, preházené, jedná se o naprosté blbosti. Jsou velmi divné, netuším, jak to více popsat a nerozumím, proč se mi to děje jen v období nemoci.

Takových snů bylo – zranili mně ve válce a byl jsem na šití v nemocnici – a když jsem se probudil, měl jsem strach se pohnout, aby se mi nerozjely stehy …

Přišla za mnou ze záhrobí babička (byla přes 20 let mrtvá) – jestli chci jít za ní … pak jsem viděl jak se ke mně natahují pařáty … pamatuji si že jsem věděl že je to sen, řval jsem „Néé néé“ ale nedařilo se mi se probudit…

A jednou jsem došel ke svým rodičům, a byl tam na návštěvě herec Oldřich Navrátil (osobně ho neznáme a nikdy u nás nebyl) a pořád se na mně lepil, divně se na mně usmíval, byl bez trička … bylo to odporné i když proti tomuto herci nic nemám.

Upravil/a: agentpv

Válku jsem bohudík nezažila, ale prožívat válku ve snu! Strašné. Kulky kolem mě lítaly a každým okamžikem jsem se loučila se životem. Nebo se mi jednou zdálo, že jsem byla v koncentračním táboře. Také děsivé, všude vyzáblí, upracovaní vězni, ostnaté dráty. Ten pocit, když se člověk probudí a zjistí, že je doma, vládne mír, nic mi nehrozí, je nepopsatelný! Ale jinak mé sny: celkem dobrý. 🙂

Sakra… nemůžu si vzpomenout. URČITĚ se mi někdy něco zdá, ale rychle to zapomenu. Jediná zvláštnost, kterou si teď vybavuji je, že se poměrně nezřídka probouzím se strašlivým škubnutím (zdá se mi, že padám z postele a při dopadu se vzbudím) a zjistím, že jsem normálně v posteli. :)

Mně se jednou zdálo, že jsem byl v pekle a byl jsem tam mučen. Ta bolest byla horší než ta největší bolest mého života.

Sny většinou rychle zapomínám. Bohužel, nejen ty ošklivé, ale i ty pěkně

O tom, že mě zavřeli za vraždu…