Jaký nejoblíbenější a nejlepší vtip je ten Váš ? – a máte i nějaké covid vtipy?

Sbírám covidové vtipy už třetím rokem. 🙂
Třeba tenhle: Před soudcem se ocitla žena, obžalovaná z dvojnásobné vraždy. Soudce ji vyzve: „Řekněte nám, jak vše začalo.“ Žena vypráví: „Ten den jsem přišla z práce o dvě hodiny dřív, a našla jsem svého manžela v posteli se sousedkou.“ Soudce pobízí ženu: „A co se stalo potom?“ Žena odpoví:" Potom oba dva zemřeli na covid."
🙂

Nemám oblíbené vtipy. Z humoru mám rád sarkasmus (ale né vyloženě primitivně útočící a agresivní, no i když… příjde na to); pohotové „hlášky“ (odezvy, narážky) v běžné konverzaci – hrající si s významy myšlenek a podobně; mezi známými zase neškodné škádlení. Popřípadě vtipné příhody (spíš ze života nebo názorové, než ze vtipů), tj. „humor na úrovni“ nebo trochu složitější pointy, většinou od vzdělanějších, zároveň charismatičtějších nebo temperamentnějších jedinců.

Pokud jde o vtipy a jim příbuzné, tak NĚKDY slovní hříčky, dvojsmysly. Nebo pohodové vtipy, vytvářející dobrou náladu, které nikoho neuvedou vyloženě do nepříjemných rozpaků. Nemám moc rád vulgarity, banální nebo příliš urážlivý humor. Zase někdy černý humor nezaškodí (vždy záleží zda to je nebo není vtipné, jak je to myšleno nebo jestli už to není moc za hranou). Nejhorší jsou vtipy a humor, který prostě není vtipný – i když tak má působit. Někdo něco vypráví, docela třeba dlouho, a pak z toho vyjde nesmysl nebo trapná pointa.
Satiry taky nemám většinou moc rád, hlavně karikatury nebo frašky (možná aforismy jo, parodie podle toho, co parodují a jaké ve výsledku jsou). Třeba ale „Jistě, pane ministře“/„pre­miére“ je skvělé.
„Zlehčující“ humor je dobrý (nebo jak to nazvat) – tj. takový, co dokáže třeba i stresující situace nebo špatné události přeměnit v něco legračního (nemyslím tím, ale že si z něčeho tragického dělá legraci… spíš jen dokáže v něčem smolném najít i něco humorné, případně tímto svým přístupem/vtipem dokáže tu stresující situaci uvolnit, zbavit napětí atd).
Komedie (divadelní) a tragikomedie jsou klasika – ale taky záleží na autorovi. Komediální seriály taky občas ujdou (sitcomy).
Šaškárny a sebeponižující humor není za mě moc dobrý (oproti tomu, když někdo ze sebe občas umí udělat legraci, brát věci z humorem,…).
Recese/pranky jsou fajn, když nejsou za hranou, škodící a nebezpečné.
I poetická díla můžou být vtipná.
Nesnáším pubertální „humor“.

Většinou nejde ani tak o druh humoru, jako spíš o kvalitu. Typicky třeba přirovnání, může být velmi vtipné i hodně o ničem – to už je o duchaplnosti autora. Taky, jak a kým je humor podaný. Někdo dokáže být zkrátka vtipnější a dokáže víc zaujmout, než někdo jiný.

Upravil/a: Disraeli

Sex v časech covidu.
Komu teče sopel je dole, nebo si nasadí respirátor. 🙂

Už žádný nemám, ale rád bych si nějaký poslechl. Už dávno toužím něčemu se od srdce zasmát a nějak se mně nedaří, přestože pátrám i na internetu 🤷‍♂️

(Jsem rád že seš tady, seš fajn. Už jaksi hůře vidím… to je sado maso kukla v avataru? Dík. (; )

Také přidám nějaké veršíky:
Až já budu v hrobě spát
a ty půjdeš okolo,
zakopni a zlom si hnát
ty falešná potvoro.