1. hodlala jsem ze slaného těsta (mouka, voda, sůl) udělat dekoraci pro mámu ke dni matek. Bylo mi asi 9 a měla jsem zakázáno sama péct v troubě. Tak jsem chtěla použít mikrovlnku. Po chvíli se začal z mikrovlnky valit nazelenalý kouř a těsto se seškvařilo :)
2. vařila jsem těstoviny v rendlíku, voda už vřela. Neměla jsem pokličku, tak jsem rendlík přiklopila prkénkem. Jenže bylo plastové. Ouha. Do pár minut se prkénko doslova rozteklteklo středem a udělala se v něm pořádná „džuzna“ Šlo samozřejmě do koše.

Slušně ovíněn po neočekávaném setkání s kamarádem jsem po příchodu domů omylem sežral večeři pro našeho psího miláčka, kterou pro něj měla domina připravenu na plotně.

Kočka mi sežrala maso ponechané na lince.

Když jsem řízky na oběd omylem pocukrovala. Když jsem zapomněla na brambory, ze kterých se po pár hodinách na plotně stal popel. Příteli se tak povedlo zpopelnit vajíčka, původně vařená natvrdo.

Kompletně shořela při požáru domu.

Občas se říznu, ale to je „klasika“.
Ale asi před 3 týdny jsem se opařila při otvírání
papiňáku (špatně jsem odhadla čas). Část obsahu mi
„vylítla“ na nohu, ještě pořád není úplně v pořádku…)-:

Moc si nevzpomínám, ale jednou jsem si pozvala kamarádky na párty a když jsem šla první příchozí otevřít, tak jsem zapomněla popcorn v mikrovlnce, která smrděla ještě několik týdnů poté. Maminka byla nadšená.
Když jsem se pokoušela poprvý sama od sebe něco uvařit a překvapit bývalého, nasypala jsem půl kila rejže do malýho kastrůlku a nepočítala jsem s tím, že to tak nabyde, takže se to zespodu přiškvařilo, pak jsem se fikla při strouhání mrkve, potom on přišel domů, tak jsem mu řekla, ať jde pryč pro něco sladkýho, že to nesmí vidět, tak jen zíral, že ho vyhazuju z vlastního bytu.
Jinak si dávám celkem pozor. Ale před několika dny jsem si málem ufikla palec při rozkrajování mrkve.

Když mi bylo 21, pozval jsem si na návštěvu dívku, o kterou jsem „usiloval“.:-) Jako pohoštění jsem chtěl udělat hovězí biftek. Ale neměl jsem svíčkovou a tak jsem jej udělal ze zadního. A k tomu to bylo asi z nějaké staré krávy, nebo bejka a tak to bylo tuhý, jako hrom. Ale byli jsme mladí, zuby měli dobrý a tak jsme to požvejkali. ☹.
No ale zvládli jsme to a dnes už je 48 let mou ženou.
Ale v poslední době jsem měl spíš „psychologický“. Koupil jsem ženě, abych ji ušetřil práci v kuchyni, automatický elektrický „chytrý“ papiňák.
A trvalo to skoro rok, než mi odpustila, že byla nucena se, na „starý kolena“ zase něco učit.:-)
Ale už na něm vaří bez problémů, pouze pochvaly jsem se dodnes nedočkal.:-(

Když onemocněl kuchař 🙂

Usmažil jsem sejra místo na voleji na voctě.

Hotové amolety (=omelety nebo palačinky) s marmeládou jsem bohatě posypal solí a předložil návštěvě.

Upravil/a: Jan Kunčar

Mám story: Jako svatební dar jsme dostali od tety šlehačkovou láhev (nevím, jestli se ještě používají). Byla to jako sifonová láhev, malá, nepřůhledná. Nalili jsme šlehačku, našroubovali bombičku kde nic, tu nic. Řekl jsem si, že třeba byla bombička prázdná, což se stávalo. I dal jsem druhou a zas nic. Nenapadlo mě nic lepšího, než zkusit tu láhev OPATRNĚ otevřít. Utrhlo to poslední závit té hlavice a z kuchyně byla rázem šlehačková krápníková jeskyně. Manželka začala brečet a já se nemohl udržet smíchy, protože krápníky visely i z nás.

1.) Babička obalovala na nedělní oběd telecí řízky pro celou óbr rodinu, a až na talíři jsme všichni zjistili, že místo hl.mouky použila cukr moučku…
Někteří pak zkusili „oloupat“ ten troj-obal, a opláchnout maso pod teplou vodou, trochu víc osolit, ale ani tak to nebylo k jídlu…
Tudíž – hlavní chod a moučník – v jednom… 😉

2.) S mým nejlepším kamarádem jsme se, jako 14letí po příchodu ze školy, rozhodli pustit do malého domácího dobrodružství – udělat si palačinky. Tedy po jistém váhání – nikdy jsme je ani jeden nedělali, ale přirozená touha po adrenalinu (rodiče byli ještě v práci…) nakonec vyhrála…

Jenže při 1.zakousnutí jsme zjistili, že jsou „ňáký divnýýý…“. Tak jsme koumali, co jsme udělali špatně. Zkažená vejce? Zkyslé mléko?
Nakonec jsme na to, v záchvatu smíchu, přišli – kámoš totiž místo mouky použil SOLAMYL (=škrob…)! Jeho máti ho neměla v krabici, ale už v dóze…
Ty „palačinky“ vypadaly na 1.pohled celkem normálně, ale po zakousnutí se táhly jak smaženej sejra, a byly průhledné jak sklo!!! Zkuste to! Je to docela spektakulární… 😉
Je to už víc jak 40 let, ale do dneška, když se sejdeme, tak na to se smíchem vzpomínáme, a ptáme se, jestli si zas někdy neuděláme ty „naše palačinky“…