Jaký měly sudety vliv na život běžných lidí v československu?

Při vzniku Československa byla přítomnost německojazyčného obyvatelstva samozřejmostí. Bylo tomu tak po staletí. V devatenáctém století lidé zapálení pro české národní obrození neuvažovali o možnosti „odstranění“ Němců. Angažovali se v kultuře, v záchraně a zrovnoprávnění českého jazyka, později v podnikání a v národních institucích. Často si neuměli představit rozpad monarchie a existence čistě národního státu v mezích dávného Českého království byla utopická. Čeští politici se toliko bránili zařazení historických zemí do velkoněmecké oblasti. Němečtí úředníci se vzpírali učit se ten podivný komplikovaný lokální jazyk. Mnozí Němci pohlíželi na českou kulturu svrchu. Na lidové úrovni se český nacionalismus spokojil s nedělními výlety k významným místům v duchu staroslovanské romantiky. Až na konci devatenáctého století došlo k několika pouličním nacionalistickým rvačkám.

Za první republiky byly oblasti převážně české a převážně německé a taky oblasti výrazně smíšené. V městech jako Praha nebo Brno žili německé a české rodiny blízko sebe, i v jednom činžáku jako sousedé, a byly rodiny smíšené – jako později rodiny československé. V Praze měli Němci korzo Na příkopech a Češi na Národní. Češi měli své národní divadlo a Němci svoje Nové německé divadlo – dneska je to Státní opera, obojí měli své školy a university. Jenže Němci se z prvořadého národa stali (byť početnou) menšinou, což se zřejmě nedalo skousnout.

Situace se radikálně mění (nebo urychluje?) s nástupem Hitlera k moci v Německu a následnou agresivitou henleinovců.

.

Upravil/a: syncz