Slova mají obrovskou sílu,vyjadřují vše,myšlenky,ut­váříme si jimi náš život. Tak jak myslíme a cítíme,tak i mluvíme.
Myslím,že mezi nejčastěji používaná slova patří: děkuji, prosím, pozdrav(ahoj,dobrý den), milovat…
Ale žádná,ani nejpoužívanější slova nám nepomůžou k dobrým výsledkům,pokud budou prázdná či zlá. Nezáleží na používanosti slov,ale s jakými city je vyslovujeme. Když budeme laskaví,lásky­plní,ohleduplní k sobě,taková budou naše slova. A stejně tak naopak. Jediné slovo můžeme vyslovit tolika způsoby a je jen na nás,jaký si zvolíme. Jsme ztělesněním vlastních myšlenek,svých slov.
Měli bychom si uvědomit,že náš život si utváříme jen sami. Pokud změníme myšlenky,změní se naše slova,činy,náš celý život…:)

Jestli je to odněkud opsané, tak můj názor je ten, že je tam hlavně hrubka a ne jedna. Často se tomu říká „moravská“ – nechci se Moravanů dotknout, ale slovní spojení „jaké slova“ a „tyto slova“ pravidla českého pravopisu opravdu neznají.

Mimochodem – Velmi mne ovšem „baví“, když společnosti, které si rády hrají na hogo fogo „vyvrhnou“ do světa něco takového, co přikládám jako odkaz.
Pikantní na tom celém je zejména to, že jde o návodné rady a doporučení jak si na extrasuperluxusním plese neudělat ostudu. Ale zas taková legrace to není… bohužel…:-(
Tohle je ukázka naprostého šledriánu, kdy si někdo hraje na něco, co není.

„Zábava“ začíná u praktických informací, pokochejte se…
http://www.ples­patriotu.cz/in­fo

Já osobně bych slova brala tak, že nás chce autor dovést k zamyšlení nad naším vyjadřováním. Snažit se vystupovat slušně, nenechat se vyprovokovat, neurážet, nepřekrucovat fakta, nemanipulovat s ostatními, aby se nestalo, že mnozí lžím uvěří .....

Byla jsem vychovávaná tak, že když jsem něco potřebovala, vždy použila slovA prosím a děkuji. Používala jsem i ve škole – můžete prosím udělat to a to … je možné zjistit, kdy … atd. Kladný dotaz, kladná odpověď.

I když to není jednoznačné. Nedáte si kafe? Ne, děkuji. . Dáte si kafe? Jsou dvě možnosti – ano, ne, děkuji.

Je pravda, že způsob vyjadřování o člověku mnoho napoví. Když ale někdo něco nabízí, měl by se vyvarovat pravopisných chyb, snižuje svou důvěryhodnost …

Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život". Toto čínské přísloví se dá aplikovat i na správné vyjadřován… Mnohým lidem by se nějaký kurz hodil, ale nemohu posoudit, zda by byl pro ně přínosem, …

Typický útržek řetězových spamů s reklamami na módní koučink.
Těžko tomu říkat citát, spíše kopie nespisovné skrumáže floskulí, co má nalákat povrchní snoby na předražené pseudotréningy.
Citát je stručný moudrý výrok s uvedením autora, příp. díla. Těm, co nechápají, raději definice:
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Cit%C3%A1t
„Ni slova, ale činy!“
Stačí se podívvat na čerstvý dokument „Šmejdi“ o nekalých praktikách podvodných firem s oblbujícími slogany a zavádějícími frázemi, podobně, jako je zavádějící i zvolená rubrika.
Damiana to demaskovala ještě hodně zdrženlivě, jakmile se někde hemží hrubky, je to varovný symptom o pologramotnosti autora pro přihlouplé naivy.

Prostě jen to, že autor má pravdu.

já používám nejčastěji asi spojky a citoslovce-nejčastěji kur*a :)
Určitě pomáhají, například když zařveš pořádně nahlas kur*a, každý ví, že se něco stalo :)

nejen slova jsou zásadní .. jako že mlčeti zlato ..takže těžko říct, co chtěl autor říct ,)

ano…slova ovlivňují všechno…slovy se rozpoutává válka ale i sjednává mír…ale vzhledem k tomu, z jaké stránky jsi to zkopírovala, tj. ze stránky nějakého „myslitele“, co se snaží na něčem vydělat, ani nemá cenu se nad jeho slovy zamýšlet…

Milá led, obávám se, že důvěřovat Tebou zkopírovanému textu může jen hodně naivní člověk. Stejně je zvláštní, jak je porevoluční období najednou plné mudrců. Internet je toho nejspolehlivějším důkazem. No a kurzy? To je také náramná legrace, kdo všechno se snaží hrát si na „vůdce“, když ne celých národů, tak alespoň zájmových skupin. Také se u nás najednou vyskytuje spousta literatury – motivační, rozvíjející duchovno, otevírající před lidmi nové obzory. Texty plné chyb, zcestných myšlenek a mnohdy chorobných názorů.
Osobně bych nevěřila kurzu, kde na něj pořadatel upozorňuje textem plným chyb. A tady je to zcela jasné – další filozof amatér hledá své bezpracné místo na slunci, kde místo poctivé práce chce zblbnout důvěřivé, aby na jejich naivitě vybudoval pro sebe pohodlnou kariéru.
Kamarádka na takové kurzy chodila velmi ochotně a nebyly to malé investice, co do nich „nastrkala“. (Takový víkendový kurz stál od 5 do 10 tisíc.) Najednou se dostala do situace, kde není schopná s lidmi komunikovat, protože jí nerozumí. U masérky je to katastrofální stav.
Ale k otázce : nejčastěji používáme slova, kterými potřebujeme vyjádřit své myšlenky (většina lidí je schopna alespoň občas nějakou myšlenku zplodit, někdy by bylo lépe, kdyby tomu tak nebylo). Slovo určitě svou sílu má (odtud pořekadlo: vyřčené slovo ani párem volů nevrátíš). Jenže je to s jeho důležitostí trochu jiné. Platí zase naopak, že „přání je otcem myšlenky“. Myšlenka dokáže zpřevracet dění na celé Zemi. Takže bych určitě sílu slova a sílu myšlenky nesrovnávala.
Slova nejsou ani dobrá, ani zlá. Jsou to pouze prostředky dorozumívání mezi lidmi. Ale i obyčejná a neutrální slova dokáží ublížit, pokud je používá zlý člověk. Pokud tato slova použije člověk moudrý a laskavý, budou stejnou osobou vnímána naprosto odlišně.
Každý člověk má svůj vlastní slovník. Záleží na jeho sečtělosti, schopnosti vzdělávat se i po skončení školní výuky a na snaze na sobě pracovat. Měli bychom ovládat taková slova, která nám při nejmenším slouží k bezproblémovému dorozumívání s lidmi, mezi nimiž se pohybujeme.
Škoda, že dnes je tolik viditelné, že klasické vzdělání se míjí u žactva účinkem. Hrůzostrašně se na vyjadřování mládeže podepisuje používání mobilů a smskování a také chybné interpretace textů právě na internetu, kde se to chybami hemží.
Občas potřebuji mrknout, zda psané slovo je správně, ale PC už jsem v tomto směru věřit přestala. Pokud mi to při napsání slova do vyhledávače zobrazí i verzi s hrubkou, je něco špatně.
Mně osobně hodně chybí cenzura, ta totiž kromě nezávadnosti textů po ideové stránce měla za úkol i hodně záslužnou práci, a to bylo právě kontrolování správného psaní textů z gramatického hlediska.
Slovo je jenom slovo, důležitost mu dává nebo ubírá člověk, který je vysloví.