Nedá, protože neexistuje nějaká exaktní definice konservativismu nebo liberalismu. Ke společenským vědám nelze přistupovat technokraticky.
Dá se ale říct, že liberální pojetí sleduje omezení vlivu autorit. Budeme-li se bavit o ekonomickém liberalismu, tak se spoléhá na autoregulaci trhu, jakékoli zásahy z vnějšku považuje za nežádoucí. Bavíme-li se o společenském liberalismu, tak se spoléhá na autoregulaci společnosti, vycházeje ze základní thesis, že zásahy autority (státu, církve, obce …) by měly být pouze a jen v nezbytně nutném rozsahu, subsidiární. Náhled na definici i margo svobody se liší a dá se říci, že liberální pojetí svobody je silně individualistické, nejsilněji ze všech nosných společenských thesis.
Konservativismus se dá, základně, definovat jako otevřená tendence bránit se (rychlým) změnám a podporovat tradiční hodnoty, normy. Pak je otázka příslušné definice, co se rozumí onou „tradiční“ – normou, hodnotou atp. Ekonomický konservativismus fiskální prosazuje úspory a šetření státních financí. Ekonomický konservativismus libertariánský vychází z nosné thesis, že konkurence, tedy hospodářská soutěž, je nejstarší, a tedy evolucí prověřený, princip, který by měl být zachován jako ona tradiční norma.
Společenský konservativismus je téměř vždy nějakým způsobem spojený s náboženstvím. Neokonservativismus kritisuje úpadek mravů a vlivu autority. Z něj vycházející nový konservativismus se ještě více zaměřuje na náboženství a morálku. Jinak je konservativismus spojený s náboženstvím. Ať už se jedná, třeba, o integrální katholicismus, kde nosnou thesis je tradiční katholická morální theologie, podobně může být postaven konservativismus evangelický, jak lutherský, tak kalvinský, těch možností je nespočet.
Konservativismus není primárně o nějaké autoritě, ale o nosné hodnotě, či normě, která je považována za tradiční. Liberalismus také není primárně o svobodě, arciť ji postavil na piedestal a pořád jí omílá – jde totiž o svobodu individuální a nikde není řečeno, že o individuální pojetí svobody musí nutně každý usilovat, ani to, že s ním bude každý spokojen. Konec konců, jsou svobody, které mají když ne ryze, tak silně, kolektivní charakter, a ty liberalismus ostentativně ignoruje – jak systémově, nepovažuje je za svobodu, nebo fakticky, tvrdě, že jich lze dosáhnout individuálně, což, samozřejmě, nelze.
Jinými slovy, i liberalismus se může stát totální ideologií, stejně, jako konservativismus. Záleží na míře, a na tom, kdo se toho chopí.
Upravil/a: quentos
0 Nominace Nahlásit |
Záleží v jakém kontextu jsou výrazy použity. Konzervativní člověk se drží osvědčených věcí, liberální člověk je pokroku otevřený. Neřešil jsem politické souvislosti.
0 Nominace Nahlásit |
Konzervy dbají na tradice. Liberálové na svobodu, jak píšeš. Konzervy jsou častokrát pravicovější a liberálové zase levicovější. Toť základní dělení. Děkuju.
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekannas | 5283 | |
Kepler | 2867 | |
Drap | 2636 | |
quentos | 1803 | |
mosoj | 1594 | |
marci1 | 1356 | |
led | 1348 | |
aliendrone | 1172 | |
zjentek | 1062 | |
Kelt | 1005 |
Astronomie |
Fyzika |
Jazyky |
Matematika |
Sociální vědy |
Technické vědy |
Ostatní věda |