Pro přesnost uvádím informace ze slovníků . Obě slova mají s tejný původ, ale výraz činitel má širší význam, jak je vditě níž.

.Činovník se u nás začal používal až za socialismu v 50. letech vlivem ruštiny., a to a to především pro funkcionáře KSČ , ČSM atd. – zmiňuje RP, MF, dokonce Uřední list atd. – podle PSJC.

1. Původ: Rejzkův Etymologický slovník.

"činit, čin, činný, činnost, činitel, činitelský,
činovník, činovnický, učinit, účinek,
aj. . Všesl. – p. czynić, r. činít’, s./ch.
čìniti, stsl. činiti. Psl. *činiti je odvozeno od *činъ, původní významy jsou -
jak dokládá i stsl. – ‘pořádat’, resp. ‘postavení, pořádek, způsob’ atd. "
–
2. Malý staročeský slovník
"činitel
1.. čeho činitel, kdo vykonává nějakou činnost
2. čeho (zákona ap.) vykonavatel
3. čeho tvůrce, kdo něco vytvořil; relig. Stvořitel
--

činovník ve slovník uvedený není, takže ve staročeštině se nepoužíval.

3. .Protože jde o všeslovanský výraz, jak vyplývá z etymologie, dostal se k nám z ruštiny jako význam 2 , jak je v zachycené v PSJC i SSJC.
"činovník

1. ruský úředník.;
2. funkciohář spolku. "

http://cs.wiki­pedia.org/wiki/%C4%8Ci­novn%C3%ADk

Oba termíny se částečně překrývají.

Činovník je vždy osoba. Osoba pověřená nějakou čiností. Tedy zpravidla funkcionář, popřípadě úředník, ale i vykonávající funkce ne přímo úřední, ale ve styku s veřejností – mluvčí, uvaděč, sportovní rozhodčí. Výraz už je asi poněkud staromódní.

Činitel také něco vykonává, nějak působí, avšak může ale nemusí to být osoba. V případě osoby jde zpravidla o vyšší úředníky (vládní činitel) nebo o některé státní zaměstnance (zneužití pravomoci veřejného činitele), ale není to podmínka (viz činovník). V případě neosoby může jít o fyzickou věc i o abstraktum – faktor, agens, vliv, okolnost (ekonomický č., přírodní č., chemický č., materiální č. apod.; primární/podruž­ný/destruktiv­ní č. apod.), v matematice člen součinu, mnohočlenu.
Víc mě teď nenapadá, což neznamená, že tu něco nechybí.