Jakou stránku můžete doporučit pro čínské písmo?

Jednou z nejpopulárnějších stránek pro studium čínských znaků je www.archchinese.com. Tato stránka má funkci, která vám ukáže, jak se píše každý znak, dokonce i s očíslovaným pořadím tahů. Další užitečnou stránkou je www.yellowbrid­ge.com. Oba tyto zdroje jsou k dispozici v angličtině.

Příliš nerozumím otázce.

Pokud se chceš učit kantonsky, mandarínsky, zjednodušenou čínštinu, japonštinu, a nebo třeba korejštinu a chceš jí zapisovat hančou, prostě pokud se chceš učit jazyk, který se zapisuje obrázkovým písmem, písmo je opravdu to poslední.

Japonci jsou běžné pologramotní, i když chodí do školy 15 let. V běžném životě nemají problém, píší a čtou fonetickým písmem, ovšem jejich znalost kanji nestačí ani na to, aby si přečetli ekvivalent Babičky od Boženy Němcové v originále.

To samé se týká korejštiny a hanji, zápisu korejského jazyku (upravenými) čínskými znaky. Prakticky nikdo už to neumí, je to akademická záležitost, ono to, totiž, k ničemu není. Hanja se používala do 13. století. Korea byla, prakticky celou historii, okupována Mongoly, Hany nebo Japonci a nějak tu korejštinu zapisovat potřebovali. Ano, ovšem korejština je ugrofinský jazyk, čínským písmem se zapisuje velmi špatně. Proto bylo vytvořeno fonetické písmo, joseonkul (조선굴), jedno s nejlehčích písem na světě, a hotovo.

Pokud se chceš učit jazyk, existuje spousta stránek, YouTube atp. kanálů, kde najdeš výslovnost, gramatiku, jedno s druhým. Zápis každého slova se pak musíš učit zvlášť a musíš se učit desetitisíce znaků, z nichž každý má svůj význam, který ale nemusí korelovat s významem znaku v rámci zápisu konkrétního slova.

Pokud to chceš jenom a pouze napsat, prostě si, třeba, štětcem nakreslit na plátno nějaký kantonský slovo a pověsit na zeď, z povahy věci je to lepší nechat na odbornících – kaligraficích, ovšem pokud bys přesto chtěl bohatě Ti postačí web https://www.ar­chchinese.com/, kde je pořadí zápisu jednotlivých tahů popsáno opravdu přesně.

Na komunikaci ale písmo znát nepotřebuješ, musíš se naučit gramatiku a mluvit. Extrémně náročná je výslovnost, tak, jako nás baví např. výslovnost Vietů, podobně „směšně“ působí na Viety, pokud my vyslovujeme vietštinu.

Pokud zvládneš výslovnost (prakticky jí budeš muset naposlouchat, a to je závislé na hudebním sluchu), gramatiku zvládneš, je jednodušší, až na výjimky, ovšem s jejich neznalostí se dá domluvit.

Pak záleží na tom, o co ti jde. Na základní komunikaci ti toho stačí relativně málo. Když už se ale budeš chtít bavit tak, abys chápal i co se ti snaží osoba sdělit mimovolně, budeš se potýkat se stupni zdvořilosti.

Asiaté, historicky, kastovali lidi a každý kastě náležel stupeň zdvořilosti. Někde je to tak dosud, a hlavně je to v těch lidech, je to přirozená součást společnosti, a tedy i komunikace. A výslovnost je modulační, tj. modulací hlasu vyjadřuješ nejen onu (formální) formu zdvořilosti, ale často i význam: třeba v japonštině „ikebasu“ znamená já jsem, ty jsi, ona je, ono je i oni jsou. Nepochopíš-li to z kontextu, jediný způsob je z modulace hlasu. Evropan to však většinou neslyší.