Jaké netradiční jméno se vám nejvíce líbí a proč?

Mně se líbí křestní jméno, které ladí k příjmení. Někdy i s vlastnostmi, záleží také, zda se jméno vbyxslovuje správněš, nebo se komolí či zdrobňuje.

Ale přesto bych uvedla jedno, které není původem české, je to Maura.

Upravil/a: annas

Ilyès – jméno arabského kamaráda.

Zlatoslav, protože působí honosně a okázale. Navíc se tak jmenuje jedna z mých oblíbených záporných postav z filmu o čarodějném učni Harry Potterovi.

Nejlegračnější české jméno je podle mě Zvonimír.

Z francouzských jmen se mi nejvíc líbí jména Aude a Gaëlle.

Líbí se mi irské jméno Kieran, a ženské Finella.

Aurélie, Constance, ale i taková, která jsou v Česku, ale kde se mi víc líbí jejich cizojazyčné varianty (anglické, španělské, francouzské,..), Catherine, Elisabeth, Eleanor/Leonor/E­lena, Isabela, Ophelia, Elenice, Lyana, Morgana, Laura, George (Jiří), Andras (Ondřej), Gregor (Řehoř), Henry (Jindřich), Marcus,… v cizím jazyce prostě znějí „drsněji“, líp. Vybral bych i různá asijská, ale i africká, hlavně ale taky „starodávné.“
Iskender, Askanar, Demetrios, Alexandr i Gabriel (ty až tak netradiční nejsou, ale nejsou v Česku nějak oblíbené ani nejsou tradiční). Z různých zemí (i různých jazyků), ale i časů se mi líbí spousta jmen, pro Česko vysoce neobvyklé. Murad, Ahmed, Bayazid.
Často se mi tedy líbí víc jména v cizích jazycích – než jejich české ekvivalenty. Dokázal bych jich vypsat pár stovek.

Odin – jako jméno – zní fakt dobře. :D Vždycky se mi líbilo jméno Uther Pendragon (přestože se to jako jméno nedává) nebo Amfitryon (a další jména z mytologií a historických osobností). A různá (staro)germánská, keltská, velšská jména. Ale taky starořecká (něbo římská) a různá stará/starověká jména. Vždy jsem měl pro ně slabost. Taky Sargon zní dobře. Celkově bych snad z každé země/jazyka, období a z každé kultury dokázal vybrat jména, která se mi líbí. U jmen se mi líbí to, co představují… škoda, že plno lidí (dnes) nedává jména podle významu. Kolikrát (v dávných) dobách, člověk dostal jméno až v průběhu času, podle toho, jaký byl, jaká byla jeho charakteristická vlastnost, nějaký rys, (i se ta jména tvořila, vymýšlela), pořpípadě se jméno změnilo nebo to byla jen taková „přezdívka“ a později z toho vnikla přijmení. Takový princip jmen se mi líbí. Dnes už jsou většinou jména zakořeněná – podle států, národů, jejich jazyka, svátků a vybírá se z pár jmen (svátky, tedy ony „tradiční“ a pro ten stát „typická“ jména).
U mužských jemn si nevyberu, tam se mi líbí hromada. U ženských sice taky, ale o něco převládá Aure/Aurélie.. Nevím proč, ale vždy se mi velmi líbilo. V Česku to existuje hlavně jako Zlata/Zlaťa… a to se mi tedy ani trochu nelíbí (význam jména Aurélie je „zlatá“, což je milé, ale v takové podobě: Zlaťa, Zlatuše, mi to opravdu nezní dobře).

Upravil/a: Disraeli

Tristan William.