Jaké emoce vyvolává u člověka objetí?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ano, říká se tomu terapie pevného objetí a mezi psychology se jedná o poněkud spornou záležitost – více v odkazu.
http://www.vi­talia.cz/clan­ky/terapie-pevnym-objetim/

Pokud se zaměříme na objetí jako takové, musíš rozlišovat dvě základní věci – jestli je ti příjemné a jestli chceš, aby tě dotyčný objímal. Od toho se budou odvíjet veškeré tvé další pocity.
Člověk podvědomě touží po dotyku, hlazení i objetí – je projevem lásky (vychází z mateřského pudu, z pocitů v dětství – z toho vyplývá i uvolňování hormonů ovlivňujících psychiku a navozujících pocity blaženosti – ať je to oxytocin (tzv. „mateřský hormon“) nebo serotonin). Jak ale stárneme, i ono objetí může díky zkušenostem a zážitkům, které máme, přejít ve vypočítavost i zklamání. Klasický příklad „zlomeného srdce“ – potřeba objetí je vysoká, ale člověk již nedůveřuje v takové míře…
Jsou ale pochopitelně i lidé (pomineme-li ty s různými sociálními fóbiemi – to by bylo na dlouho:-), kteří blízký tělesný kontakt nevyhledávají a sami dostatečně neumí projevit. Pak je zase důležité poznat, jestli by to chtěli a chybí jim to – a tak je to „naučit“, nebo zda mají „jen“ takovou „povahu“ a „předělávat“ je by nebylo namístě. Bohužel právě tak vzniká spousta nedorozumění a neshod v partnerských vztazích. Ženy obvykle touží po dotycích i objetí více než muži – opět ten mateřský pud a „práce“ estrogenu a také přirozená ženskost. „Rozumný“ muž umí také rozumně své vyvolené projevit city a právě objetí, citlivost a vnímání blízkosti druhého patří mezi klientkami mezi jednu z nejžádanějších mužských vlastností – a já myslím, že právem…:-)

řekla bych,že především pocit bezpečí. Klid,náklonost druhého,přátel­ství,jistotu,dů­věru,lásku…sa­mé hezké věci.

k uvedenému ještě dodám – naději a optimizmus: člověk si rázem uvědomí, že tady není zbytečně – je tady pro toho druhého.

Přijde na to… Kdyby to na mne zkoušel někdo jako terapii, že pojď, jdeme se obejmout a budeme vnímat pozitivno, tak jsem asi mimo – takhle to nemám (to je jako jdeme objímat stromy a tam jsem ještě taky nedospěla). Pokud se s někým spontánně obejmu, protože oba cítíme to samé, tak to je jiná – to jsou ty nejhezčí pocity – uvolnění, souznění, sounáležitost, klid, bezpečí (a nejde jen o objetí partnerská). Čili spontánní objetí je prima, cokoliv nainstalovaného, byť s dobrým úmylsem, na mne ne. To by vyvolalo pocity „ať už jsem pryč“.

Jak u koho. Někomu je nepříjemné, jiný je rád za projev přátelství a důvěry.
Myslím, že v našich zemích si na tento projev teprve zvykáme.

Nejvíc asi bezpečí, pokud je to pozitivně vnímáno i z mé strany.