Tehdy se počty uchazečů o budoucí povolání (SŠ. VŠ. SOUŠ aj.)
plánovala dopředu.
Proto měli všichni jistou práci a počítalo se s nimi.
Problém byl často změnit původní profesi. Fluktuace nebyla žádoucí.
Studium bez souhlasu zaměstnavatele možné nebylo. Dovolená by nestačila
pokrýt dny na dálkové studium. Pokud vybraný obor nebyl v zájmu
zaměstnavatele, neuvolni ze zaměstnání, studium nebylo možné.
V oborech, zejména technických bylo VŠ dálkové studium podporováno.
Ing. problém nebyl, zvlášťě, když to bylo v zájmu „strany“ :D
Maturita na večerních školách piodporována byla (v našich končinách
ano).
TEDY:
MÍT VYSNĚNÉ POVOLÁNÍ VE 20 letech BYLO POZDĚ! Rozhodovalo se ve 14 –
15. Většina lidí již byla někde v práci nebo studovala na VŠ,
nástavbovém 2 letém studiu aj.
Mně zaměstnavatel po SŠ ve studiu nepodpořil, se slovy, že je nás
nedostatek a jinam mne nepustí!. Sen zůstal pouhým snem.
Snu jsem se přiblížila až v r. 1996 a 2012. Pohybuji se pracovně mezi
4 – 6 profesemi, při ID. /včetně úklidu a administrativy, převážně
ve zdravotnictví/ 🙂
Upravil/a: da ny
0
před 1574 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Tehdy jsem studoval angličtinu na VŠ a chtěl jsem být překladatelem. Částečně se mi to splnilo, dodnes si překladem občas přivydělávám a snad mi i dva překlady vyjdou knižně (na jednom z nich ještě pracuju). Jako hlavní zdroj příjmů však angličtinu učím na jazykovce a s úsměvem vzpomínám, jak jsem kdysi na gymplu prohlásil, že ještě nevím, čím budu, ale rozhodně ne učitelem…
0
před 1574 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek