Jaká tajemství skrývá tzv. diamant zkázy?

Jiskřil na Indické svatyni jako zářící hvězda s ledově modrým ohněm, dokud ho bezbožně neukradl hinduistický kněz, jež pak za tento hříšní čin stihla pomalá a bolestivá smrt.

Podle legendy tak začala temná historie neobyčejně slavného a neblaze proslulého drahokamu. Je znám jako Hopeův diamant, ale mnozí jeho nešťastní vlastníci ho považovali za diamant zkázy. Na zemský povrch ho pravděpodobně vynesli v Golcondových dolech u řeky Kistny v jihozápadní Indii a svoji evropskou pouť zahájil zahájil roku 1642, kdy ho koupil francouzský obchodník Jean-Babtiste Tavernier. V roce 1668 jej prodal králi Ludvíku 14. s tučným ziskem, ale brzy jej utratil, aby mohl zaplatit obrovský dluh svého syna. Pak se Tavernier vydal do Indie v naději, že si ztrátu vynahradí, ale tam jej roztrhla smečka divokých psů. Diamant zatím postupně prošel rukama několika králů, a každého z nich potkal krutý osud. Král Ludvík 14., původně panovník nebývalé slávy, přišel o většinu svého království a veškerou popularitu. Kněžna de Lamballe byla ubita k smrti a král Ludvík 14. s královnou Marií Antoinettou byli popraveni. O mnoho let později jeden holandský brusič zmenšil rozměry diamantu, ne však jeho ďábelský vliv. Jeho syn mu kámen ukradl a rozrušený brusič spáchal sebevraždu. Roku 1830 jej koupil velmi bohatý bankéř Henry Hope a od té doby má prokletý drahokam své jméno. Jeden z jeho potomků, lord Francis Hope, zůstal téměř bez haléře, když jeho žena obvinila diamant z rozpadu jejich manželství. Jeho nový kupec, francouzský makléř Jacques Colot, zešílel a spáchal sebevraždu, a následující dva jeho majitelé byli zavražděni. Turecký sultán, který drahokam roku 1908 koupil za 400 000 dolarů, nedlouho poté probodl svoji ženu a byl svržen. A celou rodinu Edwarda McLeana od roku 1911, kdy tento zkázonosný diamant získal pronásledovaly neblahé pohromy. Říká se , že jediným způsobe, jak se osvobodit z moci předmětu přinášejícího naštěstí je jeho darování. Právě proto je zajímavé, že jediná osoba, kterou¨ nestihla pohroma, když Hopeův diamant získala, byl americký klenotník Harry Winston. Když diamant koupil od McLeanovy rodiny, už ho neprodal. Věnoval ho Smithsonovu institutu, kde zůstal až dodnes jako mineralogický zázrak, jehož pronikavě modrý třpyt skrývá krutou minulost zbarvenou krví a poznamenanou trápením bývalých majitelů. Stejně záhadnou moc měl i předmět naprosto odlišný. V knize Through thr Jungle Very Softly vyprávý Ludwig Koch-Isenburg zvláštní historii Buddhovy sošky zdobené zeleným nefritem. Holanďan Klaasen byl natolik uchvácen její dokonalostí, že ji ukradl z jejího tajného úkrytu. Soška stála na noze obrovské starobylé Buddhovy sochy, vytesané do skalní stěny skryté v thajské džungli, která sloužila jako svatyně. Klaasen sošku úspěšně propašoval domů do Holandska, ale přestože byl vášnivým sběratelem uměleckých předmětů, pohled na figurku sedící na jeho stole mu nepřinášel potěšení, nýbrž nevysvětlitelný pocit neklidu. Asi za rok ho přítomnost sošky natolik znepokojovala, že se vydal do Thajska, aby neblahý předmět vrátil na nohu velkého Buddhy. Když tak učinil, potkal buddhistického mnicha, který se na něj usmál a řekl, že ho před rokem viděl, jak sošku krade, ale věděl, že se poučí a vrátí ji na původní místo. Jiným tajemstvím Orientu je mohutný železný sloup vysoký 6.4 metru, který stojí v Indii na nádvoří v Mehauli blízko Dillí. Zvláštní na něm je, že kromě povrchové vrstvičky rzi neprojevuje žádné známky koroze, ačkoli je starý asi 1600 let. Byl vztyčen ve 4. století na počest vítězství krále Čandry Gupty 2. nad nepřítelem, ale jeho přesné složení je sporné. Podle historika Francise Hitchinga se jedná o celistvý kus čistého železa. Ale Dilip Salwi v časopise New Scientist (3. ledna 1985) tvrdí, že obsahuje též stopové množství uhlíku, křemíku, fosforu a že byl vytvořen z několika částí tepaného železa, kovaného v peci, a to pomocí dávno neužívané indické techniky svařování ve výhni.

Zdroj: http://tajemstvi­.webnode.cz/fo­togalerie/dia­mant-zkazy/

Podle legendy tak začala temná historie neobyčeně slavného a neblaze proslulého drahokamu. Je znám jako Hopeův diamant, ale mnozí jeho nešťastní vlastníci ho považovali za diamant zkázy. Na zemský povrch ho pravděpodobně vynesli v Golcondových dolech u řeky Kistny v jihozápadní Indii a svoji evropskou pouť zahájil zahájil roku 1642, kdy ho koupil francouzský obchodník Jean-Babtiste Tavernier. V roce 1668 jej prodal králi Ludvíku 14. s tučným ziskem, ale brzy jej utratil, aby mohl zaplatit obrovský dluh svého syna. Pak se Tavernier vydal do Indie v naději, že si ztrátu vynahradí, ale tam jej roztrhla smečka divokých psů. Diamant zatím postupně prošel rukama několika králů, a každého z nich potkal krutý osud. Král Ludvík 14., původně panovník nebývalé slávy, přišel o většinu svého království a veškerou popularitu. Kněžna de Lamballe byla ubita k smrti a král Ludvík 14. s královnou Marií Antoinettou byli popraveni. O mnoho let později jeden holandský brusič zmenšil rozměry diamantu, ne však jeho ďábelský vliv. Jeho syn mu kámen ukradl a rozrušený brusič spáchal sebevraždu. Roku 1830 jej koupil velmi bohatý bankéř Henry Hope a od té doby má prokletý drahokam své jméno. Jeden z jeho potomků, lord Francis Hope, zůstal téměř bez haléře, když jeho žena obvinila diamant z rozpadu jejich manželství. Jeho nový kupec, francouzský makléř Jacques Colot, zešílel a spáchal sebevraždu, a následující dva jeho majitelé byli zavražděni. Turecký sultán, který drahokam roku 1908 koupil za 400 000 dolarů, nedlouho poté probodl svoji ženu a byl svržen. A celou rodinu Edwarda McLeana od roku 1911, kdy tento zkázonosný diamant získal pronásledovaly neblahé pohromy. Říká se , že jediným způsobe, jak se osvobodit z moci předmětu přinášejícího naštěstí je jeho darování. Právě proto je zajímavé, že jediná osoba, kterou¨ nestihla pohroma, když Hopeův diamant získala, byl americký klenotník Harry Winston. Když diamant koupil od McLeanovy rodiny, už ho neprodal. Věnoval ho Smithsonovu institutu, kde zůstal až dodnes jako mineralogický zázrak, jehož pronikavě modrý třpyt skrývá krutou minulost zbarvenou krví a poznamenanou trápením bývalých majitelů.....­.............­.............­.....

Zdroj: http://www.ca­rodejnik.szm.com/di­amant.htm