Jaká je vaše nejstarší vzpomínka? A kolik vám bylo let?

Tak to já jsem asi ještě zaostalejší než ostatní. Nabeton si pamatuju věci kolem těch 4 let (jednou jsem si hrála u plotu, viděla mě nějaká kolemjdoucí paní a ptala se hlídající tety, kolik mi je – a teta pravila, že čtyři :o) a dál.
Ale předtím? Ve čtyřech a půl mi umřela babička. Pamatuju si ji živě. Jak mě brávala „pod lípu“ za ostatníma babkama, jak jsem ji pozorovala, jak loví mouchy se slovy „ty čubko“ (a když jsem tak řekla mouchám já, to mě seřvali!!! :o) a tak dále. Ale kolik mi bylo – ví Bůh… tři? Čtyři? Fakt nevím.

Z vyprávění mamky znám historku, jak se doma cosi slavilo, taťka nechal v dosahu mých nenechavých ručiček nedopitou štamprli slivovičky a já si z toho trošku coucla. Byly my asi 2 roky a matně si vzpomínám, jak jsem toho panáka držela v ruce. Co ale bylo dál, to už si nepamatuju – asi opilecký okno :DD

Oba dědové mi umřeli, ještě když jsem byla hodně malá – na jednoho si nepamatuju vůbec, byl mi asi rok.
A na toho druhýho mám jedinou vzpomínku: jak sedíme u nich v kuchyni na židli a on mě drží na klíně. Tu chvilku mám před očima pořád a jasně – mohlo mi být kolem 3 let.

Tohle jsou asi jediný vzpomínky na nejhlubší dětství, který si jsem schopna vybavit. Od cca 4 let už mám těch zážitků víc, takže u mě je hranice, kdy si začínám jasně pamatovat, asi ty 4 roky. Není to pozdě? :)))

tak to já jsem asi úplně nejzaostalejší :) když mi byly 4, narodil se mi brácha… a já si to nepamatuju, fakt vůbec :)
nejstarší vzpomínky mám ze školky…(cca 5 let, možná o trochu míň) třeba sedíme na záchodě :) a něco strašně důležitého drbem s kamarádkami – mám pocit, že jsme se tam chodily ulívat před učitelkami; nebo když mi v jídelně nutily chleba s marmeládou; a jako značku jsem měla na teplácích vyšitý červený trojúhelníček
ale z domova nějak nic – buď se mi to slilo se staršími vzpomínkami nebo byla ta školka zajímavější ;)

Byly mi dva roky a táta mě vozil na matraci u Balatonu. Pózoval pro foťák, až si nevšiml, že jsem mu z matrace rozhoupané vlnami spadla.
Pamatuju si ten pocit – houpání a pak rozhoupaná zelenomodrá hladina nade mnou, bubliny…
Víc si nepamatuju, ale fotky před máme dosud v albu. Jo – vylovila mě ségra, za vlasy 🙂

Jinak si pamatuju tak od 4–5 let už více, nejvíc, jak jsme ve školce museli jíst rajskou, kreslit panelák a Tomáš mě tahal za culíky.

Mám spoustu útržkovitých vzpomínek z dětství a určitě mi bylo méně než čtyři roky. Např. jsem chodila do jeslí a ty byly jen do tří let, pak už byla školka. A z jeslí mám živé vzpomínky, jak jsme obědvaly, jak mě vzala „teta“ na klín za odměnu, že jsem byla hodná, jak jsme ještě s dalšími dětmi vstoupily na zakázané území- do kuchyně, strašně nás to tam lákalo a zároveň jsme měly strach, že nás budou hubovat.
Pak si pamatuju, jak jsme byly s jeslema v Praze v ZOO. Ale já si z toho pamatuju jen, jak jsme svačily a jak nás dávali čůrat na trávu.