Jaká je ideální rychlost čtení psaného textu?

No nevím. Jak jsem tak „zkoumal“ rychločtení, tak se to na slova počíat nedá. Rychlote se totiž úplně na jiných principech. Jedním je třeba to, že se rychločitatel podívá na větu, ti lepčí na kratší odstavec a ví, co v něm je. Další metodou je přečtení první a poslední věty odstavce a taky, pokud je dílo dobře napsáno víš dostatečně dobře, co v něm je. Kouzlo umění je odhadnout, jak moc přeskakovat věty. A navíc se opět věta nečte po slovech, ale po celém svém smyslu. Je pravdou, že tyto způsoby třeba v odborné literatuře moc nefungují. A nakonec… je vcelku normální, že lidi čtou právě tak, že nechávaj na mozgu. Bohužel jsem si všiml, jak dnešní i relativně starší děti čtou… Dokonce kouskují po slabikách. Jak pak mohou správně pochopit význam psaného textu? My jsme se učili číst nahlas tak, že to, co jsme řikali bylo nejprve slovo za tím, co oko vidělo a postupně jsme se dostali i k tomu, že jsme v mozgu měli celé dvě věty a prezentovali jsme je systémem FiFo. Tím mj. mozeg dostal dost času k pochopení a připravit si v hlavě i správný rytmus, tonalitu a všechno kolem dobré prezentace čteného textu. Na těch dětech je to právě celkem dobře vidět, jak špatně čtou. V podstatě jen oko – pusa. Bez jakékoli přípravy Pozná se to např. na koncích vět, když řeknou slovo a až pak vnímají, že tam je třeba čárka, tečka, otazník… Pak slyšíte naprosto nepřirozené zpívání, protože „tak se to naučili“, že to má být. Jakákoli přirozenost odpovídající textu je prostě fuč.

Rychlost čtení je důležitá jen v případě nutnosti. Jsou borci, co si technický text čtou po celách větách v jednom okamžiku a jedním pohledem. Pokud čtu krásnou literaturu, asi by bylo vhodné číst tak rychle, jakoby nám to někdo vyprávěl. Jen tak zachytíme i emocionální ná­boj.

Základem je naučit se číst rychleji, než bys stihl dané nahlas srozumitelně přečíst. Když je též text dobře strukturovaný, stačí ti začátek a konec slova k pochopení smyslu, stejně jako zrychluje znalost tématu o kterém čteš.

Bohužel však ne všichni lidé jsou schopni nejen text číst, ale pochopit jeho smysl, bez ohledu na rychlost.

Sto slov za minutu je málo, průměr je 250 (a o moc dolů nejde – pod 200 nemá skoro nikdo, nepočítaje děti).

Prý se to dá naučit až přes 2 000 slov za minutu. (Nejčastěji má jedna strana v knize kolem 400 slov… 10 slov na řádku a 40 řádků). Jde ale i o vnímání a chápání textu než jen rychlo/čtení, proto je třeba trénovat i to chápání textu. Někteří prý vzdávají to rychločtení, protože i když čtou rychleji, tak nevnímají text – ve skutečnosti je ale třeba se to naučit. Je nutno „obětovat“ nějakou tu knihu nebo dvě, u které se to musíme teprve naučit – zároveň s tím rychločtením si všímat a chápat ten text – dokud se to člověk nenaučí.

Taky záleží na literatuře – na žánru (romány, bajky a povídky nebo nějaké traktáty, úvahy, eseje..). Pochopit literaturu faktu a naučnou bude těžší než číst román, ale chce to cvik

Taková lyrika se nečte kvůli rychlosti, ta se můsí prožívat (ale asi jediná, pokud chce člověk přečíst hodně knih, tím líp pro něj jestli čte rychle. I u epiky – konkrétně třeba románu. jinak je totiž jedno, co čteme, i když je to třeba krásná literatura, tak to prožije a postřehneme, i když budeme číst velmi rychle – teda když se to naučíme).
Důležité je ale hlavně naučist se i to vnímání a pozornost při čtení textu.

V tomto ohledu prý existovali i různí géniové, skuteční mistři v rychločtení, ktreým prý stačilo se na stránku jen podívat a měli ji hned přečtenou – takže v podstatě jen listovali, když četli. (Jiným třeb zas stačilo si 2× přečíst jednu stránku a znali ji celou nazpaměť – ne, že by to s tím souviselo, ale je až k neuvěření, co někteří uměli).

Jinak všechno to je založené na postřehu, oka-mžiku (doslova), kdy oči „tikají,“ posouvají se dopředu – vstřebávání těch slov. Důležitá je taky znalost slov (člověk by měl odhadnout/znát slovo podle prvních písmen, popř. prvních a posledních). Hlavní je to, že se lidé v rychločtení učí číst víc slov až vět najednou (a zároveň je chápat). Když čteme nahlas, musíme číst slovo po slovu – v myšlenkách to není nutné – mysl toho zvládne pochytit víc současně a mnohem rychleji. Proot je nutné se na jeden oka mžik (tik… prostě pohyb oka) naučit přečíst víc než jedno slovo – začit třeba na dvou, pak na třech až z toho nakonec bude jedna věta (podle čárek), popřípadě řádek.
Jako první se v rychločtení musí naučit nedělat klasické chyby. Musí se naučit koncentrovat, nesmí se vracet když čtou (a přestávat tak číst, zpomalovat, ztrácet se,..).

Upravil/a: DoTazatel