Jak zahánět úzkosti a obavy z cesty do velkého města?

Tyhle věci zdravotní jsou hnus, to NIKDO nechce. Musíš vědět sám, jak až je to důležito a či by se to nedalo úplně vypustit, respektive to víš jenom ty a ti tví dochtoři.

Buď nad věcí, já ve velkém městě žiju celý život (sice ne přímo uprostřed, tam bych být nechtěl) a není to žádný problém. Agorafobie není strach z města, ale z velkých otevřených prostranství.

Upravil/a: elkon

Mno… Nějakou fóbií už to zavání, ale jestli jste zacílil přesně s určením typu, možná je to jen sociální fóbie malé až střední velikosti, vzhledem k tomu, že už máte jasnou představu, co Vás čeká po předchozí zkušenosti, ale opakování vstupu do pro Vás rizikové opakování situace se míjí účinkem, jedete na kapačku, tzn.maximálně se cévy od stresu můžou stát dočasně nezpůsobilé k zavedení jehly, s nadsázkou řečeno tam toho adrenalinu plave moc, a ještě úplně jinak platí přísloví „že by se ve Vás krve nedořezal“, takže co teď? je poměrně těžká otázka, když konfrontace se stresovou situací spíše násobí než dělí ten stres z návštěvy z jejího absolvování, kapačku zpravidla provádí kvalifikované zdravotní sestry, že by Vás měla strašit zdravotní sestra dosaženou úrovní vzdělání a dovednostmi, nejsem si moc jistý, že tady ten problém opravdu vězí, ne že by respekt nezasluhovala, o tom řeč není, třeba v mých očích by dotyčná měla respektu dost, ale v těch Vašich? Možná se Vám prostě jen extrémně líbí, to by samo o sobě špatně nebylo, nicméně pro kvalifikovanou radu bych potřeboval dopřesňující data, ty nemám, tak se holt bude střílet tak trochu od boku, s úvahou co by tak mohlo zabrat jste na správné cestě, když se na to vyspíte, pravděpodobně nebude hůř, ten spánek asi nebude úplně kvalita sama, protože jste již v pokročilé fázi autosugesce, tak je možný, že neusnete vůbec, ne že bych Vám to snad přál, ale to se stává běžně, to by nebylo to nejhorší, zkrátka když se dobře vyspíte, tělo i mysl je víc ready na práci se stresem, který máte zase o něco blíž, vyčerpaní organismu u Vás pracuje v neprospěch, či-li dojde leda tak ke gradaci na úroveň, kdy tam nedojdete ani když Vám slíbí za odměnu miliardu USD jako měsíční rentu, která by platila i v „posmrtném životě“… V motivačním prvku těžko říct, který jste schopen Vy za dostatečný uznat… objektivně vzato jedete pořád „jen“ do Hradce, to jen je v uvozovkách, protože ve vlastní mysli míříte do Chicago Hope, která praská ve švech jak co do personálu, tak co do pacientů, kteří zrovna mají chuť být všude tam, kudy Vy budete procházet, bagatelizace problému, to pro Vás taky není samospásné, každopádně zas nepropadejte beznaději, ten stres Vám upřímně nezávidím, ani Vám nezávidím okolí, které se Vás téměř jistojistě snaží léčit situacemi horšími, problém téhle léčby je v tom, že není dostatečně objektivní, protože prostě Váš strach léčí to okolí stresovou situací, která děsí je samotné, je to dlouhé pojednání, které spíš než na efekt cílí na efektivitu, tak se holt ptám a odpovídám bez Vaší interakce, tím pádem jsem bez konkrétních indicií taky skoro sám na stopě tomu, kudy ten Váš stres vlastně chodí, to víte, že i já můžu jít po blbé stopě, je to pořád dokola samý „pokud a až nebo ale nebo když“, přesto teď trochu konkrétně, místo jednoho lexoše si v pohodě vezměte dva, on při vyšším dávkování přeci jenom ten problém o něco málo zmenší, pokud nebudete moct usnout, tak si přemýšlejte o momentu, kdy Vám v celé hrůze je nejhůř, to už takzvaně máte tu čest vidět tvář „nepřítele“, 4× jste to zvládl, to znamená, že na páté návštěvě Vás s největší pravděpodobností taky nedostanou, když budete potřeba zesílit efekt, dejte na ten lexoš ještě panáka tvrdšího alkoholu, je to na lexoš takové turbo, pozor však timingem, toho panáka byste si měl dát právě krátce před tím momentem, kdy Vy sám očekáváte, že Vám nejhůř bude, taky bych na tuhle situaci moc nedoporučoval jezdit sám autem, myšlenkama budete dřív tam, kam se blížíte, a to není úplně to pravý, když potřebujete přeci jenom vyvinout aspoň elementární soustředění na jízdu, řešit situace útěkem, to byste si sám škodil, protože na tu kapačku byste jít měl, není ani možnost za sebe poslat náhradníka, v ideálním případě by Vás mohl někdo odvézt a měl by ject pěkně šupem, žádná leźérní jízda, ať Vám to zase o kousek odvede pozornost od blížícího se boje, jinak zvolte prostředek, který Vám při cestě za utrpením vyjde jako vhodný a adekvátní pro danou situaci, a ještě něco a krátce k tomu turbu, určitě jste viděl Rychle a zběsile 1., jak ten mechouš spustí ten brutální zlepšováček (v našem případě turbo) moc brzo, rychle se znasobí sílá pohonné jednotky, ale tu nelze zatížit na věky, takže mu v rozhodnou chvíli chybí rozhodující síla potenciálu jednoduše proto, že musel spálit téměř všechno palivo, nesmíte to přepísknout, to by konkrétně mohlo znamenat kolaps, protože další lexoš a další panák, to je lepší, pakliže to situace dovoluje, přesunout termín, ať se neodrovnáte v tom smyslu, že žádný příště nebude 👎🙂… A až to budete mít v kupě, tak si zapřemýšlejte co nejhoršího se může stát, když zavětříte porážku na půl cesty od místa bojiště, no tak v nejhorším umřete někdy v průběhu scenérie, ale tahle pravděpodobnost je ze všech ostatních ta nejmenší, už máte bojové zkušenosti a nejdete do neznámé situace s neznámým protivníkem, tudíž je sama situace v otázce nečekaných překvapení skoupá, ale taky ne bezbranná, že dveře do ordinace otevře sám ďábel, to se přeci jenom z hlediska pravděpodobnosti netváří jako ta rozhodující momentka, že by Vás po vší té osobní hrůze a utrpení čekal sám Belzebub, to jsou téměř všechny rady marné „😁“… Zpět na zem, když Vám bude na umření, tak Vás v nejhorším případě čeká snad jen simulace smrti, to znamená, že omdlíte a spíš než že by Vás jako v přírodě někdo dorazil, to Vám spíš někdo pomůźe, suma sumárum je to dobrý, moje prognóza v sobě nenese tu daň nejvyšší, a aby jste neřekl, že jsem se Vám nesnažil pomoct, ale ironicky uškodit, tak už zbývá jen prostor pro protijed na všechny takové situace, když ho budete potřebovat, tak ho i užijte, chvilku budete muset bojovat, to už vlastně děláte,..
když už další boj bude pozbývat smyslu, nebojujte a vzdejte se, nepřítel takové gesto má po předchozím boji rád, ono totiž boj do posledního dechu pro ztracenou věc, tím vyvoláte tak maximálně větší surovost, to byste sám sebe dostrkal do jámy lvové, kde to bude ještě horší než nejhorší, tím vzdaním se myslím, že to na cestě někomu řeknete ve vší nahotě, že máte z toho a z toho důvodu děsnej strach a že se Vám to přesně tak i děje, takže si ještě v mysli najděte toho spojence, kterýmu se svěříte, rozhodně není třeba aby to věděla hned celá nemocnice, na druhou stranu, naverbujte tolik spojenců, kolik bude třeba, a teď ať máte na cestu trochu té kuráže, za mě jste vítěz už jen tím, že jdete do děsivého konfliktu duše a těla, a navíc ani nechcete stisknout nouzové tlačítko (náhradní termín), tomu se říká frajeřinka se vším tím co budoucí hrdina potřebuje do výbavy, krutý boje, a to jsou bohužel daně, v jisté fázi života se Vám to všechno v pozitivním slova smyslu vrátí, podle mě netrpíte zbytečně 😉… Takže pevné nervy, potlučenej budete, to je jasný, ale jako příprava do dalších bojů perfektní nástroj, ta horrorová zkušenost ukáže svojí sílu v pravý moment, uvidíte a třeba si na mě ještě někdy daleko ode dneška vzpomenete, protože věřte nebo ne, s touhle odpovědí jsem se nadřel zhruba podobně jak Vy budete muset ráno, ne sice stejně, ale minimálně časově to podobné bude a ten mozek byť se to nezdá, ten můj mozek se taky pěkně připíká 👎a teď už vážně na závěr snad jedině hodně štěstí, víc ze sebe nevymáčknu, protože už jsem dal komplet vše 🍀💯. Ps: Vy však budete muset dát mnohem víc…😈

Možná jde víc o strach z velkého špitálu než z velkého města. Špitály jsou nebezpečná místa. Tak hodně štěstí. Za chvíli už zase doma.